Návštěva arcibiskupa v Kostelní Bříze

Arcibiskup pražský Monsignor Karel Kašpar je vítán v Kostelní Bříze

15. května 1935 navštívil Kostelní Břízu arcibiskup pražský, Monsignor Karel Kašpar. Této mimořádné události v historii Kostelní Břízy, tehdy ještě Kirchenbirk, přihlíželi všichni obyvatelé blízkého i širokého okolí. Ve slavobráně umístěné mezi farou a kostelem sv. Petra a Pavla byl arcibiskup uvítán svobodnými pány z Brand Kopalů, starostou Maxmiliánem Mikschem, farářem Franzem Beckem a mnoha dalšími. V průvodu se pak vydali ke kostelu, kde arcibiskup sloužil mši a uděloval biřmování.

Slavnostní atmosféru této historické návštěvy dokládají dochované dobové fotografie.

Tyto čtyři snímky byly zaslány arcibiskupu Karlu Kašparovi s tímto textem: Dr. Karlu Kašparovi, arcibiskupu pražskému srdečný dík za krásnou vzpomínku na vskutku nezapomenutelný den biřmování.

Nutno dodat, že arcibiskup pražský Karel Kašpar byl ještě téhož roku jmenován kardinálem. O to je jeho návštěva v Kostelní Bříze významnější.

Karel Kašpar (nar. 16. května 1870 Mirošov u Rokycan – zemř. 21. dubna 1941 Praha) byl římskokatolický teolog, duchovní, 21. biskup královéhradecký (1921–1931) a 32. arcibiskup pražský (1931–1941). Kardinálem se stal 16. prosince 1935. Po teologických, filozofických a právnických studiích na české koleji v Římě (Bohemicum, dnešní Nepomucenum, od. r. 1888/9) byl 25. února 1893 vysvěcen na kněze. Od roku 1899 působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a od roku 1907 jako kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Dne 8. března 1920 byl jmenován biskupem betsaidským a světícím biskupem královéhradeckým, biskupské svěcení proběhlo 11. dubna 1920. Dne 13. června 1921 byl jmenován sídelním biskupem královéhradeckým, 29. června téhož roku byl nastolen. Kašpar byl vynikajícím znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, článků a studií, jež byly uveřejněny převážně v Časopise katolického duchovenstva. 22. října 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem. 16. prosince 1935 byl za své zásluhy jmenován kardinálem (titulu sv. Vitala). Zemřel 21. dubna 1941 v Praze, je pochován v svatovítské katedrále.

Kostelní Bříza hostila předsedu Senátu

Ilustrační obrázek: degustace vín v plném proudu.

Ve dnech 24. a 25. 11. 2011 navštívil na své oficiální cestě Karlovarský kraj předseda senátu pan Milan Štěch. Hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný jako hostitel prostřednictvím své kanceláře zajišťoval potřebné záležitosti pro co nejlepší prezentaci kraje a spokojený pobyt všech účastníků. K podávání oběda byly vybrány dva podniky. Tradiční a zavedená karlovarská restaurace Grandhotelu Pupp a letošní nováček mezi gastronomickými provozy, znovuotevřený restaurant U Bílého koníka v Kostelní Bříze. Podniky zcela odlišné, ale v mnohém velmi podobné. Oba se mohou chlubit více než třísetletou tradicí, oba se ve své kategorii snaží o více než dobrou úroveň. Jedna je vlajkovou lodí světových lázní Karlovy Vary, druhá restaurací v zapadlé vesničce na svahu Slavkovského lesa.

A co hosté poobědvali?

V Grandhotelu Pupp připravili toto menu:

  1. marinované mušle sv. Jakuba v olivovém oleji extra virgine spolu s madagaskarskou vanilkou, doplněné šafránovou majonézou a grilovaným ananasem,
  2. kuřecí vývar se šafránem a čipsy ze španělské sušené šunky,
  3. pečená jelení svíčková servírovaná spolu se smetanovou omáčkou, doplněná karlovarským knedlíkem s dýňovými jádry a čerstvými brusinkami,
  4. čokoládová trubička s kokosovou pěnou a karamelovým mangem a sorbeten Maracuja a Mango.

Zatímco U Bílého koníka se podávalo:

  1. aperitiv Bohemia sekt Brut,
  2. drůbeží vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky,
  3. kachní prsa s brusinkovou omáčkou, šťouchané brambory se zelenou cibulkou,
  4. hruška Melba.

Jak je vidět oba podniky zůstaly věrny své pověsti. Bohaté a exoticky znějící menu Gandhotelu Pupp a tradiční skladba menu české kuchyně Bílého koníka. Jen hruška Melba se na jídelní lístek jako by zatoulala z Francie. To ale návštěvníkům vůbec nevadilo. Naopak. Po skvěle připravené polévce a kachních prsou s brusinkovou omáčkou se po sladkém povyražení ve formě hrušky vařené ve vanilkovém sirupu, polité malinovou omáčkou a podávané s vanilkovou zmrzlinou, jen zaprášilo.

Bílý koník si tedy nevedl ve srovnání s Puppem vůbec špatně. Hosté odcházeli příjemně překvapeni jak z útulného prostředí, tak i ze služeb, kterých se v zapadlé vesničce Kostelní Bříza ani nenadáli.

A pokud jste i vy dostali chuť na něco dobrého, stačí se jen objednat na tel: 352 601 217, více na www.ubilehokonika.cz.

Modrá komnata a atentát na Hitlera

Hans von Hamerrstein

V historických pramenech je uchována pověst o modré zámecké komnatě, v níž se scházela německá šlechta za druhé světové války a plánovala atentát na Hitlera. Je to pravda? Odpověď se dozvíte v dalších odstavcích.

Na zámku v Kostelní Bříze žili často příslušníci rodiny Hammersteinů. Hans von Hamerrstein (viz obrázek) byl rakouský spisovatel a politik. Jeho manželka Christiane, rozená Zeleny, byla sestrou Marie Zeleny, provdané za Gotlieba svobodného pána Brand-Kopala. Politická kariéra Hanse von Hammersteina vyvrcholila v roce 1936-38, kdy byl nejdříve ministrem spravedlnosti ve 3. Schuschniggově vládě, potom spolkovým komisařem pro kulturní propagandu Ministerstva výuky.

Večer 11. 3. 1938, tedy den před připojením Rakouska k Třetí říši, spěchal na spolkové kancléřství, aby informoval Schuschnigga o lžích a provokacích týkajících se údajných nepokojů v Rakousku vysílaných říšským rozhlasem, a to bezprostředně před tím, než spolkový kancléř pronesl svou rozlučkovou řeč k rakouskému lidu.
V předsále kancléřství křičel Hammerstein za přítomnosti Seyß–Inquarta a Gleise–Horstenau: „Ať žije Rakousko. Lži mají krátké nohy!“ a „Dnes se stydím, že jsem Němec„. Pak se obrátil k Seyß–Inquartovi a Gleisi–Horstenau a křičel: „Ano, to je konec Rakouska, ale můžeš si být jistý, že to je také konec Německa“. K tomu tehdejší ministr zahraničí Dr. Guido Schmidt řekl, že „alespoň jeden člověk našel odvahu ještě něco říct“.

Bezprostředně na to byl Hammerstein poslán na dovolenou a tehdejším ministrem výuky byl donucen podat žádost o penzionování.

Penzi obdržel podle tehdy platných pravidel, ale s poukazem na „nové“ skutečnosti mu byla penze snižována. V té době bydlel i se svou rodinou velmi často právě v Kostelní Bříze. V roce 1943, jako 62 letý, byl povolán k válečnému nasazení na stavebním odboru zemské rady v Kirchdorfu. Ze zdravotních důvodů byl ale od povinnosti osvobozen.

V souvislosti s atentátem na Hitlera byl Hammerstein v rámci vlny zatýkání 21. 7. 1944 zatčen Gestapem. Byl pak poslán do trestně výchovného tábora Wegscheid a poté do koncentračního tábora Mauthausen, kde ho Američané osvobodili v poslední den války. Hammerstein měl ovšem tak podlomené zdraví, že zemřel dva roky na to 8. 8. 1947.

Je více než pravděpodobné, že Hammerstein ani Brand-Kopalové do přípravy atentátu na Hitlera zapojeni nebyli. Msta na těch, kteří se příprav účastnili, byť jen i nepřímo, byla mimořádně krutá a zasahovala celé příbuzenstvo včetně dětí. Proto se zdá, že zatčení Hammersteina bylo opatření spíše preventivní, případně bylo situace využito k vyřízení starých účtů.

Pokládám tedy pověsti o přípravě atentátu na Hitlera v KB za mýtus.

Důležité osoby

Arthur Seyß-Inquart – rakouský politik, na přímou intervenci Hitlera jmenován ministrem vnitra Schuschniggovy vlády, člen rakouské NSDAP, po odstoupení Schuschnigga 11.3. 1938 spolkovým kancléřem, říšský komisař Rakouska, SS-obergruppenführer, říšský ministr bez portfeje, odsouzen norimberským procesem a popraven.

Edmund Glaise-Horstenau – rakouský důstojník, po odstoupení Schuschnigga vícekancléř pod Seyß–Inquartem, generál Wehrmachtu, po zatčení v květnu 1945 spáchal sebevraždu.