• Autor: Bohumil Zeman
• Zdroj: MF Dnes, Karlovarský kraj
• Dne: 1. 8. 2008

Nad vrcholky stromů ve Slavkovském lese už se tyčí nová, padesát metrů vysoká měřicí věž. Během několika dnů ji na vrchu Krudum na okraji chráněné krajinné oblasti postavil Český telekomunikační úřad. Pro turisty je věž zajímavá hlavně proto, že bude za několik týdnů sloužit i jako rozhledna. Díky snaze města Loket, na jehož pozemcích věž stojí, vede schodiště nahoru na ochoz, odkud je vidět široko daleko.

„Bude to hezká rozhledna. Je to poměrně subtilní příhradová stavba, která rozhodně nebude mít tak velký vliv na ráz krajiny, jak se někdy píše nebo říká,“ uvedl starosta Lokte Jaroslav Hlavsa. Jeho úkolem bylo sehnat potřebných 3,5 milionu korun, aby vyhlídka pro veřejnost na věži vznikla.

Vrchol bájné hory Krudum, kam už vede cesta, chce město Loket v další etapě vylepšit – možná i ve stylu parkových úprav. Radnice už připravila i projekt na opravu poničených lesních cest, které propojují Loket, Horní Slavkov (v jeho katastru věž stojí), Krásno a Sokolov. Chystá se i spojení krudumské rozhledny s rozhlednou v Krásně.

Sruby pro turisty Lesní cesty budou značené pro cykloturisty. „Konečně tu vznikne páteřní osa v okolí Krudumu. K tomu bychom rádi postavili u každé rozhledny a ještě u Komářích jezírek otevřené sruby pro veřejnost. Oblast je téměř nevyužívaná, a přitom má velký rekreační potenciál,“ myslí si Hlavsa.

Celý projekt zaměřený na rozvoj turistického ruchu by mělo zaštítit sdružení obcí Sokolov – východ spolu s městy Horní Slavkov a Krásno. „Zkusíme to stihnout do podzimu, kdy se chceme s projektem přihlásit o dotaci z Evropské unie. Bude to ale složité, protože cesty patří částečně Pozemkovému fondu, Karlovarskému kraji, městu a Lesům České republiky,“ vysvětlil starosta Lokte.

Na Krudumu kdysi rozhledna stávala. Od roku 1932, byla kamenná a měřila třicet metrů. Po druhé světové válce ale její význam upadal, nikdo ji neudržoval a v sedmdesátých letech zanikla. Prakticky nic z ní nezbylo. Před několika lety přišla obecně prospěšná společnost Krudum s myšlenkou rozhlednu obnovit. „Snaha o obnovu rozhledny narazila na nedostatek peněz,“ řekl už dříve jeden ze zakladatelů společnosti, Rudolf Tomíček.

• Autor: Dita Urešová
• Zdroj: Sokolovský deník
• Dne: 22. 2. 2008

Jak dlouho budou okolí Březové hyzdit bývalá kasárna? Odstraní už někdo jednou provždy nevyužívané a chátrající objekty? Co skutečně skrývá opuštěný areál? To jsou otázky, na které chtějí znát odpovědi zdejší lidé. Nelíbí se jim totiž, že kasárna zatím ještě nikdo nezlikvidoval, ačkoli Březová před dvěma lety pozemky převedla na soukromou firmu Ekoinvest. A to za symbolickou jednu korunu.

„Firma pozemky dostala už v roce 2004 a od té doby se tam nic neděje. Proč je tenkrát tedy město převádělo? Mně osobně se celá záležitost nelíbí. Zjevně to vypadá jako nějaké tunelování,“ prohlásil František Pták z Kostelní Břízy.

Sokolovský ekolog Jiří Korbel zároveň varuje, že ropné látky, kterými vojáci zamořili zdejší prostředí, mohou mít negativní vliv na spodní vody.

Vedení společnosti Ekoinvest kritiky uklidňuje. Firma začala kasárna ozdravovat. „Nechali jsme zpracovat ekologický posudek. Vyčistili jsme kontaminované území pod bývalou čerpací stanicí,“ vypočítává majitel firmy Vladimír Číhal.

„Velice rád bych věděl, co se s objektem opravdu stane. Je to přece jenom 19 hektarů pozemků. To skutečně nikoho nezajímá?“ doplnil svoje námitky Pták.

Podobně se ptají další lidé. „Někdo by měl nastartovat bagr s radlicí a celé to srovnat se zemí. Nic jiného se s tím stejně nedá dělat,“ navrhl další z obyvatel Březové.

Podle Číhala má Ekoinvest o budoucnosti kasáren jasno. „V areálu už funguje kompostárna a začínáme s přípravou projektů úprav jednotlivých budov,“ upřesnil. „Některé budovy necháme zbourat a některé opravíme,“ doplnil.

Podle smlouvy, kterou firma s Březovou uzavřela, by tady měly do pěti let vzniknout asi dvě stovky pracovních míst. „Děláme všechno pro to, abychom podmínky smlouvy dodrželi,“ řekl Číhal.

Starosta Březové Miroslav Bouda tvrdí, že jinou možnost, než se areálu za každou cenu zbavit, město nemělo. „O převod kasáren jsme usilovali více než deset let. Za tu dobu se neustále měnila legislativa. Ta převod komplikovala. Většina budov a jejich zařízení byla během těch let rozkradena a rozbita. Areál leží na dolovém území, a navíc jeho část byla zamořena ropnými látkami. Pro nás byla kasárna od státu doslova danajským darem,“ prohlásil Bouda.

Kasárna získalo město do svého majetku od Ministerstva vnitra zadarmo po složitých tahanicích. Areál vzápětí nabídlo investorům, ale nikdo o něj neměl zájem. „Ochotu převzít zničené vojenské území projevil pouze majitel sousední skládky, společnost Ekoinvest,“ připomněl starosta.

• Autor: Dita Urešová
• Zdroj: Sokolovský deník
• Dne: 8. 2. 2008

O desítky milionů korun přijdou města a obce kvůli chystanému zákonu o odpadech. Podle novely zákona by měl být příjem ze skládek rozdělen a jeho osmdesát procent by měl získat krajský úřad, který by peníze následně rozděloval. Například Březová by přišla o dvě desítky milionů korun.

„Roční příjem ze skládky v našem katastru činí dvacet milionů korun. Tyto peníze následně investujeme do ekologických projektů. Postavili jsme například čistírnu odpadních vod v našich přidružených vsích Kamenici, Rudolci či Kostelní Bříze,“ vypočítává březovský starosta Miroslav Bouda. „Nejvíc mě mrzí, že o chystaném zákoně s námi nikdo nejednal, a nemohli jsme k němu přednést svoje výhrady,“ uvedl.

Podobně je na tom také Vintířov. Tamní radnice získává ze skládek deset milionů korun. Ty jsou, stejně jako v Březové, určitou daní za to, že skládky jsou pro obce určitou zátěží. „Pokud si někdo myslí, že s těmito penězi budou kraje lépe hospodařit, tak ať se k nám přijede podívat. Za peníze získané ze skládek jsme například postavili novou kanalizaci, chodníky nebo zavedli plyn. Pokud bychom o peníze přišli, zbyly by nám na investice pouhé dva miliony. Nyní máme na investice více než dvanáct milionů,“ doplnil Boudu vintířovský starosta Jiří Ošecký. „Určitě podpoříme chystanou petici. Chceme se také obrátit na naše regionální poslance a senátora,“ dodal.

Petici připravuje v těchto dnech vedení Němčic nad Hanou a Košťálova. Chtějí ji následně rozesílat prostřednictvím e–mailu ostatním starostů a starostkám v České republice. „Myslím, že náš problém je společný. Přijdeme o značné příjmy pro naše obce, budeme terčem kritiky našich občanů, neboť při zřizování skládek slyšeli jen sliby, jak se bude mít obec dobře ze zřízení skládky. V neposlední řadě jsou to opravdu naše závazky a zpracované výhledy,“ uvádí v písemném prohlášení starostka Němčic nad Hanou Ivana Dvořáková. „Proto, prosím, napněme síly a pojďme společně hlasitě projevit svůj nesouhlas. Nejen odesláním na patřičné instituce, ale i zveřejněním ve sdělovacích prostředcích,“ vyzývá své kolegy.

• Autor: Bohumil Zeman
• Zdroj: MF Dnes, Karlovarský kraj
• Dne: 5. 10. 2007

Amatérský badatel Luděk Jaša z Horního Slavkova je na vrcholu blaha. Vydal knihu o historii bájné hory Krudum. Na besedách, kde publikaci propaguje, se tituluje jako historik a spisovatel. Jenže opravdoví historici, archeologové a pamětníci ho nemohou vystát. Tvrdí, že si Jaša od nich „vypůjčil“ a bez svolení v knize otiskl fotografie a různé plánky k nedávno pracně vykopaným zbytkům kostela svatého Mikuláše pod Krudumem. Mají k Jašovi i další výhrady.

„Například plán půdorysu kostela svatého Mikuláše je jasně náš. Na to se vztahují autorská práva,“ řekl Vladislav Podracký, který při výzkumu na Krudumu pracoval pro karlovarské muzeum. Archeolog Jiří Klsák chvíli uvažoval, že na Jašu podá trestní oznámení. Vztek už ho prý ale částečně přešel. Naštvaný je i Ladislav Hradický. Jašovi půjčil staré fotografie, které má po matce.

„Neřekl mi, že je chce použít a vydat je v knize. Nazlobil mě, protože materiály použil pro svou výdělečnou činnost. A ani jeden výtisk mi nedal,“ posteskl si Hradický. Řekl, že v Jašově knize našel pět svých fotografií. Jedna z nich se dokonce objevila na obálce publikace.

Jaša se dušuje, že o ničem neví a že to jsou výmysly. „Fotku z titulní strany jsem dostal od jedné paní z Drážďan. A žádné plánky jsem nikomu neukradl. Maloval jsem je sám, také to umím. Strávil jsem s tím spoustu času.“ Kritiky vyzval, aby mu své výhrady řekli, aby se věc vysvětlila. Není to první případ, kdy se Luděk Jaša dostal do potíží. Před lety vydal knihu Krudum, báje a pověsti Slavkovského lesa. Opsal přitom pověsti, které sebral uznávaný historik Josef Brtek. „Tehdy mě vykradl, polovinu věcí doslova opsal ode mne a ani mě necitoval. Teď se s jeho neseriózností zřejmě setkávají jiní autoři,“ poznamenal Josef Brtek.

Odborníkům dělá Luděk Jaša s oblibou věci, které jsou neférové. „Používá myšlenky a materiály jiných lidí a necituje je. Modely kostela v knize jsou stažené z našich internetových stránek.“ Výhrady má Klsák k tomu, že Jaša spekuluje o keltském osídlení v oblasti Krudumu. Důkazy ale chybějí.

Podle Brtka neumí Jaša rozlišovat kvalitní a nekvalitní podklady, se kterými pracuje. „Pan Jaša je pro mě dost slabým autorem. Historie totiž není pohádka pro dospělé, ale disciplínou, která má svá pravidla. On ale plácá takovou povrchní vlastivědu, kterou prodává,“ dodal Brtek.

Na vydání knihy získal Luděk Jaša grant 20 tisíc korun od města Sokolov, ale peníze si ještě nevyzvedl. Mezi sponzory autor uvedl i krajský úřad. Ten ale žádný příspěvek na tuto publikaci nedal.

• Autor: Dita Urešová
• Zdroj: Sokolovský deník
• Dne: 19. 6. 2007

„Kniha vznikala celkem 8,5 roku, ale informace jsem shromažďoval více než 20 let,“ říká o své knize Krudum, historie bájné hory a jejího okolí její autor sokolovský historik Luděk Jaša. Slavnostní křest jeho díla se uskuteční příští týden v pondělí 25. června v sokolovském zámku.

„Knížka je výpravná a doplněná stovkami většinou dosud neznámých fotografií a podrobně zachycuje historii části Slavkovského lesa v okolí Krudumu od 13 století po rok 1945,“ říká o knížce autor. „Kniha je doprovázena velkým množstvím historických fotografií, z nichž mnohá jsou veřejnosti předkládána poprvé. Pro dokonalý popis míst jsou historické snímky porovnávány s dnešním stavem,“ doplňuje Jaša s tím, že je zde i popsán životopis jedné z dnes zapomenutých osobností Andrease Kempfa.