Původní německý název je odvozen ze jména zakladatele vsi Wodecha. Český název z r. 1885 nemá s původním názvem nic společného.

První písemná zmínka je z r. 1454, kdy ves patřila k sokolovskému panství, a tak tomu bylo až do r. 1850. Do r. 1874 byla ves osadou Těšovic a pak samostatnou obcí.

Ve 2. pol. 19. stol. byla zahájena těžba žuly v místním kamenolomu. Koncem 19. stol. byla v okolí Vítkova zahájena těžba hnědého uhlí. Po odsunu německého obyvatelstva po 2. větové válce Vítkov unikl začlenění do Vojenského výcvikového prostoru Prameny a byl nově osídlen.

V 70. letech 20. stol. se začal uskutečňovat plán na vytěžní uhlí pod územím obce. Doly vykupovaly domy, lidé se stěhovali na sokolovská sídliště. Upraven byl tok Lobezského potoka. V letech 1980-1988 byl v provozu důl Michal. Nyní je zde rekultivaná krajina: jezero s rozsáhlým rekreačním areálem, okolo vede cyklostezka. Demolicím spojeným s těžbou unikly 4 domy, z nichž 3 byly demolovány v r. 2002.

V obci stála od r. 1835 škola, jedna kaplička při cestě do Starého Sedla, druhá u železného hamru a pomník padlým v 1. světové válce.

V obci bylo zemědělské kasino a dobrovolní hasiči. Kostel v Sokolově a pošta v Dolním Rychnově. Pod Vítkov spadala část Ovčárna (Schäferei).

Počet obyvatel a domů

Zdroje

• Romana Beranová Vaicová: Zaniklé obce na Sokolovsku. Krajské muzeum Sokolov, 2005.