Altán na Lesném

Běžkařské stopy na Lobzech (Lobzy-Kamenice-Rovná) jsou pravidelně upravovány a mezi Sokolováky si získaly dobrou pověst. Na Mariánskolázeňsku se správci tras také dobře činí a strojově je stopa natahována až na Hvězdu (…Bašus-Hřebenovka-Vysoké sedlo-Hvězda-Kladská…).

Alternativou k běžkování ve stopě je běžkování ve volném terénu (asi se tomu říká back country). To prostě vezmete teplé oblečení, dle chuti zásoby (jídla a oblečení) do baťůžku a klidně ty nejobyčejnější běžky (pokud mají šupiny, nemusíte mazat… ale zase po rovině a z kopce to pojede hůř). A vydat se můžete kamkoliv. Třeba po červené turistické značce směr Tři rybníčky a volitelně dále směr Lazy, nebo stočit k Rovné, Bystřině, Kamenici. Obnáší to ovšem třeba toto:

• prošlapávání stopy v hlubokém sněhu, který rád zalézá do bot
• vítr na pláních
• jízda po auty zdeformované sněhové pokrývce na lesních cestách

A po návratu z expedice se můžete odměnit v restauraci U Bílého koníka.

1. V Kostelní Bříze se začíná v podzámčí u čističky odpadních vod. Cesta je zpevněná, v létě zarostlá, ale průchozí.
2. Kolem statku je cesta mírně podmáčená a křižuje ji výběh skotu (ale kravky se vyskytují jinde, žádná nebezpečí zde nehrozí).
3. Z kopečka sejdeme na Velkou Halič (značka KČT). Zelená turistická značka vede dál do Rudolce.
4. My pokračujeme dolů na nově zbudovanou pískovou cestu z Arnoltova směr Rudolec a dáme se doleva.
5. Po cestě dojdeme do arnoltovské zatáčky. Za mostkem můžeme odbočit doprava a dojdeme na Špígl (dolní Arnoltov) k zámečku.

Cestu udržuje město Březová (viz fotografie Tomáše Tlamky z údržby stromů, odvodnění cesty).

Královská/Císařská cesta v r. 1841 a r. 2010.

V létě je cesta trochu zarostlá. Foto z vernisáže Letní umělecké školy 2010.

V rácmi projektu ACTA PUBLICA se uskutečnil i seminář Jak sestavit rodokmen (prezentace v PDF). V prezentaci se dočteme i o matrikách:

Faráři patrně nevedli až do poloviny 16. století žádné knihy, záduší si spravovala každá obec prostřednictvím volených kostelníků, o svatbách, křtech i úmrtích podávali svědectví pamětníci. Vedení matrik nařídil katolickým farářům tridentský koncil v r. 1563 na zasedání jednajícím o reformě manželského práva. V českých zemích bylo vedení matrik nařízeno rozhodnutím olomoucké synody z r. 1591 (pro Moravu) a pražské synody z r. 1605 (pro Čechy).

Matriky pro Kostelní Břízu

Církevní matriky Kostelní Břízy ze Státního oblastního archivu v Plzni.

Ukázka z knihy oddaných, signatura 52, období 1899-1932:

Kniha oddaných, 1899-1932. Odkaz vede do aplikace na prohlížení matrik.

Ilustrační obrázek: degustace vín v plném proudu.

Ve dnech 24. a 25. 11. 2011 navštívil na své oficiální cestě Karlovarský kraj předseda senátu pan Milan Štěch. Hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný jako hostitel prostřednictvím své kanceláře zajišťoval potřebné záležitosti pro co nejlepší prezentaci kraje a spokojený pobyt všech účastníků. K podávání oběda byly vybrány dva podniky. Tradiční a zavedená karlovarská restaurace Grandhotelu Pupp a letošní nováček mezi gastronomickými provozy, znovuotevřený restaurant U Bílého koníka v Kostelní Bříze. Podniky zcela odlišné, ale v mnohém velmi podobné. Oba se mohou chlubit více než třísetletou tradicí, oba se ve své kategorii snaží o více než dobrou úroveň. Jedna je vlajkovou lodí světových lázní Karlovy Vary, druhá restaurací v zapadlé vesničce na svahu Slavkovského lesa.

A co hosté poobědvali?

V Grandhotelu Pupp připravili toto menu:

1. marinované mušle sv. Jakuba v olivovém oleji extra virgine spolu s madagaskarskou vanilkou, doplněné šafránovou majonézou a grilovaným ananasem,
2. kuřecí vývar se šafránem a čipsy ze španělské sušené šunky,
3. pečená jelení svíčková servírovaná spolu se smetanovou omáčkou, doplněná karlovarským knedlíkem s dýňovými jádry a čerstvými brusinkami,
4. čokoládová trubička s kokosovou pěnou a karamelovým mangem a sorbeten Maracuja a Mango.

Zatímco U Bílého koníka se podávalo:

1. aperitiv Bohemia sekt Brut,
2. drůbeží vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky,
3. kachní prsa s brusinkovou omáčkou, šťouchané brambory se zelenou cibulkou,
4. hruška Melba.

Jak je vidět oba podniky zůstaly věrny své pověsti. Bohaté a exoticky znějící menu Gandhotelu Pupp a tradiční skladba menu české kuchyně Bílého koníka. Jen hruška Melba se na jídelní lístek jako by zatoulala z Francie. To ale návštěvníkům vůbec nevadilo. Naopak. Po skvěle připravené polévce a kachních prsou s brusinkovou omáčkou se po sladkém povyražení ve formě hrušky vařené ve vanilkovém sirupu, polité malinovou omáčkou a podávané s vanilkovou zmrzlinou, jen zaprášilo.

Bílý koník si tedy nevedl ve srovnání s Puppem vůbec špatně. Hosté odcházeli příjemně překvapeni jak z útulného prostředí, tak i ze služeb, kterých se v zapadlé vesničce Kostelní Bříza ani nenadáli.

A pokud jste i vy dostali chuť na něco dobrého, stačí se jen objednat na tel: 352 601 217, více na www.ubilehokonika.cz.

Hans von Hamerrstein

V historických pramenech je uchována pověst o modré zámecké komnatě, v níž se scházela německá šlechta za druhé světové války a plánovala atentát na Hitlera. Je to pravda? Odpověď se dozvíte v dalších odstavcích.

Na zámku v Kostelní Bříze žili často příslušníci rodiny Hammersteinů. Hans von Hamerrstein (viz obrázek) byl rakouský spisovatel a politik. Jeho manželka Christiane, rozená Zeleny, byla sestrou Marie Zeleny, provdané za Gotlieba svobodného pána Brand-Kopala. Politická kariéra Hanse von Hammersteina vyvrcholila v roce 1936-38, kdy byl nejdříve ministrem spravedlnosti ve 3. Schuschniggově vládě, potom spolkovým komisařem pro kulturní propagandu Ministerstva výuky.

Večer 11. 3. 1938, tedy den před připojením Rakouska k Třetí říši, spěchal na spolkové kancléřství, aby informoval Schuschnigga o lžích a provokacích týkajících se údajných nepokojů v Rakousku vysílaných říšským rozhlasem, a to bezprostředně před tím, než spolkový kancléř pronesl svou rozlučkovou řeč k rakouskému lidu.
V předsále kancléřství křičel Hammerstein za přítomnosti Seyß–Inquarta a Gleise–Horstenau: „Ať žije Rakousko. Lži mají krátké nohy!“ a „Dnes se stydím, že jsem Němec„. Pak se obrátil k Seyß–Inquartovi a Gleisi–Horstenau a křičel: „Ano, to je konec Rakouska, ale můžeš si být jistý, že to je také konec Německa“. K tomu tehdejší ministr zahraničí Dr. Guido Schmidt řekl, že „alespoň jeden člověk našel odvahu ještě něco říct“.

Bezprostředně na to byl Hammerstein poslán na dovolenou a tehdejším ministrem výuky byl donucen podat žádost o penzionování.

Penzi obdržel podle tehdy platných pravidel, ale s poukazem na „nové“ skutečnosti mu byla penze snižována. V té době bydlel i se svou rodinou velmi často právě v Kostelní Bříze. V roce 1943, jako 62 letý, byl povolán k válečnému nasazení na stavebním odboru zemské rady v Kirchdorfu. Ze zdravotních důvodů byl ale od povinnosti osvobozen.

V souvislosti s atentátem na Hitlera byl Hammerstein v rámci vlny zatýkání 21. 7. 1944 zatčen Gestapem. Byl pak poslán do trestně výchovného tábora Wegscheid a poté do koncentračního tábora Mauthausen, kde ho Američané osvobodili v poslední den války. Hammerstein měl ovšem tak podlomené zdraví, že zemřel dva roky na to 8. 8. 1947.

Je více než pravděpodobné, že Hammerstein ani Brand-Kopalové do přípravy atentátu na Hitlera zapojeni nebyli. Msta na těch, kteří se příprav účastnili, byť jen i nepřímo, byla mimořádně krutá a zasahovala celé příbuzenstvo včetně dětí. Proto se zdá, že zatčení Hammersteina bylo opatření spíše preventivní, případně bylo situace využito k vyřízení starých účtů.

Pokládám tedy pověsti o přípravě atentátu na Hitlera v KB za mýtus.

Důležité osoby

Arthur Seyß-Inquart – rakouský politik, na přímou intervenci Hitlera jmenován ministrem vnitra Schuschniggovy vlády, člen rakouské NSDAP, po odstoupení Schuschnigga 11.3. 1938 spolkovým kancléřem, říšský komisař Rakouska, SS-obergruppenführer, říšský ministr bez portfeje, odsouzen norimberským procesem a popraven.

Edmund Glaise-Horstenau – rakouský důstojník, po odstoupení Schuschnigga vícekancléř pod Seyß–Inquartem, generál Wehrmachtu, po zatčení v květnu 1945 spáchal sebevraždu.

Program

• Andreas Türpe, evangelický farář z Klingenthalu – krátké duchovní slovo (bude tlumočeno)
• Adventní písně, duchovní skladby a vánoční koledy
  • Věra Smržová – zpěv
  • Taťáňa Kovářová – housle
  • Petr Rojík – elektronické klávesy
  • všichni návštěvníci kostela – zpěv

Vánoční koncert 2011 (stáhnout plakát PDF)

Aktualizace 19. 12. 2011

Petr Rojík, pí. Kovářová

Památka na Václava Havla, zesnulého v den vánočního koncertu

Foto: V.Č.

Lesopark v Dolním Rychnově

Začneme v Dolním Rychnově u obecního úřadu. Z Náměstí se vydáme do lesoparku (cest je víc, směr jihovýchod) a dostaneme se ke dvěma jezerům. A to jsme již v lesoparku. V budoucnu zde má být zřízen zoopark. A původně zde byla výsypka. Samotná Sokolovská uhelná považuje lesopark za jednu z nejzdařilejších rekultivací. Podél většího z jezer se vydáme do kopečka na západ, až dojdeme k silnci z Dolního Rychnova na Březovou, kterou přejdeme a vydáme se dále na západ na nezrekultivovanou bývalou výsypku Silvestr.

Výsypka Silvestr

Území západně od území projektu Silvestr III (viz dále), cca 250 m od silnice Dolní Rychnov-Březová a dále až k elektrárně, je čistokrevná měsíční krajina. Od elektrárny Tisová se k nám neustále rozšiřuje výsypka vedlejšího produktu odsiřovacího zařízení (stabilizát/vápenec). Záleží jen na naší vůli, zda se vydáme dolů po výsypce obdivovat roztodivné tvary a barvy výsypky. Pozor na divoká prasata, žijí dole u odkaliště v rákosí. Holiny nutností.

Zahlazování škod po těžbě $-)

Měsíční krajina. Tak většinou vypadá země po ukončení těžby hnědého uhlí.

Potůček na výsypce. I slabý stálý tok dokáže v hoře materiálu udělat divy (viz dále).

Povrchové doly na hnědé uhlí v okolí Sokolova jsou výrazným zásahem do krajiny. Od r. 1994 si (soukromé) těžební společnosti povinně ukládají rezervy na rekultivaci území, která svou činností poškodí. Tyto společnosti ale v r. 1993 do své správy získaly i poškozená území z dřívějších dob, na jejichž rekultivaci si rezervu nevytvořily. O podmínkách rekultivací na Sokolovsku doporučuji str. 204-205 z Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky.

Rekultivační projekty Silvestr II (vpravo) a III (vlevo)

Finanční zdroje na rekultivací těchto území jsou vyčleněny ve fondu, který vytvořila vláda ČR z výnosů privatizace státních hnědouhelných podniků nejdříve pouze Ústeckého kraje, později i Karlovarského. Do fondu bylo nashromážděno 15 miliard Kč.

Právě z tohoto fondu byly hrazeny rekultivační projekty Silvestr IIA – rekultivace výsypky (další info; lesopark Dolní Rychnov) a rekultivace Silvestr III, 1.etapa (po pravé straně silnice Dolní Rychnov-Březová). Oba projekty si můžete prohlédnout na mapě (velký soubor). Fotografie z lokality SIlvestr III a úložišti elektrárny Tisová najdete níže na této stránce.

Procházka po ní je poučná a zajímavá. Odpadními výsypkovými materiály se totiž prodírají potůčky a ty si i v obrovské mase hmoty dokáží najít svou cestičku. Časem z ní vznikne něco jako Grand kaňon. Půda, dá-li se to tak nazvat, nabývá roztodivných barev, od černé přes oranžovou k bílé. Dále se dostaneme k rákosu a odkališti bývalého lomu Silvestr, které slouží jako zdroj technologické vody pro elektrárnu. Dále pak k obrovské hromadě bílého vedlejšího produktu z elektrárny, zřejmě sádrovce (?). Tato hromada roste a roste. Nahoře na ní jsou pásové dopravníky a těžké stroje, které materiál rozhrnují. Další kroky nás zavedou ke skládce. Vidíme komíny trčící ze země a pokud máme štěstí, tak třeba zajímavé činnosti jako vrstvení onoho bílého materiálu zřejmě za účelem izolace vrstev. A ze skládky lze přelézt terénní val a zjevit se u rychlostní silnice.

Nově zrekultivovaná část výsypky Silvestr

Část prací se zdá již býti hotova: nataženo několik cest, srovnané a zpevněné plochy, odvodnění. Pracovat se ale má až do r. 2017. Jde o území od silnice Dolní Rychnov-Březová po pravé ruce.

Bývalá výsypka

Popojít o kouske dál znamená využít výbornou příležitost podívat se na měsíční krajinu, jak se o ní mluvívá…

Úložiště elektrárny

V elektrárně se pro odsíření použila jak metoda mokré vápencové vypírky, jejímž vedleším produktem je energosádrovec, jenž se používá jako náhrada přírodního sádrovce, tak fluidní kotle. Hromada bílošedého materiálu je impozantní zvláště pokud si pamatujeme, že bývala docela malá… Není to čistý (energo)sádrovec, ale mix různých vedlejších produktů. Za měsíc přibydou řádově desítky tisíc tun materiálu.

Skládka

Ročně se na skládce uloží téměř 70 tisíc tun odpadu. V areálu se nachází také plocha pro kompostování odpadů. Na fotkách vidíme ukončování skládky, vrstvení bílošedého materiálu jako poslední vrstvy, na kterou přijde v poslední fázi zemina.

Další fotografie (detaily).

Březová

Po průzkumu výsypky dojdeme na Březovou na náměstí Míru. U městského úřadu je rozcestník značených tras KČT. Vydáme se po zelené stezce sv. Vavřince na Kamenici (2 km; jde o okružní trasu o délce 20 km).

Kamenice

Dovede nás k vyhlídkovému místu u kaple Sv. Máří Magdalény (Sokolovská pánev, jezero Medard) a dále do Kostelní Břízy (kostel sv. Petra a Pavla, zámecký park, restaurace U Bílého koníka). Zpět do Kamenice můžeme jít po „hlavní cestě“ (viz mapa), popř. do Sokolova autobusem.