Boj o osadu

Boj o osadu, tak se jmenuje instruktážní snímek československé armády natočený v bývalém městě Čistá, které dnes připomíná jen pomník a kříž. Snímek vznikl v době existence Vojenského výcvikového táboru Prameny. Zachycuje letadlový a dělostřelecký útok. Celý příspěvek

Čistá

Jméno města, Lauterbach – Stadt, bylo odvozeno od potůčku, který tekl poblíž (Luter = jasný, čistý, Bach = potok, tedy čistý potok). V období 1. republiky byla používána česká podoba jména Město Litrbachy. Nový český název Čistá byl stanoven až 5. 2. 1948. V té době však Čistá již prakticky neexistovala. Přívlastek město – Stadt, byl ke jménu přidán kvůli rozlišení několika stejnojmenných sídel nacházejících se blízko sebe (Lauterbach u Svatavy a Lauterbach u Kraslic).

Tak jako u většiny okolních obcí a měst, první písemné zprávy o Čisté jsou z roku 1370, kdy byla uvedena v seznamu leuchtenberských lén.

Největší sláva Čisté a okolí byla spojena s těžbou cínu v 16. století, kdy byla v roce 1551 povýšena na královské horní město. Čistá získala právo užívat svou vlastní značku k označení zde vytěženého cínu i právo užívat pečeť a znak.

Po 2. světové válce a odsunu německého obyvatelstva v letech 1946 – 1947 byla Čistá zahrnuta do vojenského prostoru a zahrála si hlavní roli v armádním filmu Boj o osadu. V něm je předvedeno obsazení nepřátelské obce.

Celkovou zkázu dokonala těžba uranu přímo v obvodu bývalého města, kde se nacházel důl č. 20.

Dnes připomíná neexistující město pomníček a kříž na bývalém hřbitově.

Nejvýznamnější stavbou v Čisté byl kostel archanděla Michaela, postavený v letech 1774 – 75. Další významnou církevní památkou byla křížová cesta při cestě na hřbitov a kaple sv.

V Čisté bujel společenský život. Byly zde spolky hudební, tělocvičný a hasičský (později spolek dobrovolných hasičů), spolek divadelních ochotníků, válečných veteránů, spolek pro výsadbu a okrašlování, včelařský, školní spolek (později změněn na kulturní svaz) a další.

V obci byla škola s dlouhou tradicí, pošta (1869), telegrafní stanice, veřejná telefonní stanice (1925). Z památek byl významný pomník desítkám obětí 1. sv. války od známého sochaře Williho Russe.

Odkazy

Počet obyvatel a domů

Rok Domů Obyvatel
1869 281 1982
1900 261 1634
1930 255 1192

Zdroje

  • Romana Beranová Vaicová: Zaniklé obce na Sokolovsku. Krajské muzeum Sokolov, 2005.

Zdroje na opravu dolu Jeroným se tenčí

  • Autor: Bohumil Zeman
  • Zdroj: MF Dnes, Karlovarský kraj
  • Dne: 13. 5. 2002

Hornická památka světového významu – středověký cínový důl Jeroným v Čisté u Krásna – nemá na růžích ustláno. Ministerstva průmyslu a životního prostředí letos neposkytla na jeho záchranu ani korunu. Veřejnost by přitom měla mít možnost poznat skrytá tajemství unikátu v roce 2004. Tento plán se ale může opozdit. „Letos jsme chtěli od ministerstva průmyslu čtrnáct milionů korun, ale nepřišlo nic. Aspoň jeden milion korun jsme pro Jeroným vyčlenili z vlastních zdrojů,“ řekl Karel Škvor ze státního podniku Diamo Příbram. Ten se spolu s Rudnými doly Příbram a nadací Georgia Agricoly snaží, aby veřejnost mohla spatřit ručně ražený důl ze šestnáctého století co nejdříve.

Předloni technickou památku navštívili ministři Kužvart a Grégr a v následujícím roce poskytli na záchranné práce po pěti milionech korun. O minimálně stejných sumách mluvili i pro letošek, ale zatím zůstalo jen u slibu. Celý projekt zpřístupnění Jeronýmu má stát padesát milionů korun. Zatím se tu podařilo opravit přístupovou šachtici do dolu, částečně zajistit jeho větrání, přivést sem elektřinu a zpřístupnit aspoň některé podzemní prostory pomocí přechodů a dřevěných lávek. Zbývá opravit zavalenou odvodňovací štolu, vyrazit větrací štolu, vyčistit chodby a vyztužit je. „Záměrem je nejen důl zpřístupnit, ale také v něm vybudovat hornické muzeum s naučnou stezkou na povrchu,“ řekl hornoslavkovský poslanec Rudolf Tomíček.

Podle Tomíčka by svou roli při financování záchrany Jeronýmu mohl sehrát také nový Karlovarský kraj. Na krajské úrovni se podle některých informací začalo mluvit o zahrnutí památky v Čisté do česko-bavorského geoparku. Místopředseda nadace Georgia Agricoly Michal Matyo je přesvědčen, že podzemní prostory budou díky svému zvláštnímu klimatu sloužit i jako „léčebna“ pro pacienty s nemocemi horních cest dýchacích. „Sokolovsko nebude hornické navždycky a už nyní musíme přemýšlet, jak důlní díla a poznamenanou krajinu přetvořit a využít. Paradoxně to může být naše plus,“ uvedl Matyo. Ředitel Okresního muzea v Sokolově Pavel Beran označil Jeroným za vlajkovou loď hornických technických památek nejen u nás. Podle něho jde o ojedinělý skvost v rámci celé Evropy.