Historie hostince č.p. 16

Exkurz do dějin hostince č.p. 16 v Kostelní Bříze, který je jako jiná správní stavba zapsán pod r. č. 38835/4-620 od 3. 5. 1958 do seznamu památek.

První zmínka a od vrchnosti k soukromníkům

Zřejmě již delší dobu v Kostelní Bříze existující hospoda se v zachovaných písemných pramenech objevila až na samém sklonku jagellonské éry v letech 1523 až 1525.

Skoro celé 17. století byl statek Kostelní Bříza vystaven častému střídáním vlastníků. To se změnilo v r. 1688, kdy Jiří Julius Mulz z Valdova prodal statek Kostelní Bříza Juliovi Erdmannovi Antonínovi z Groppau za 15.500 zlatých (výslovně bylo zmíněno rytířské sídlo, okrasná zahrada, poplužní dvůr, ovčín, chmelnice, pila a šenk piva ve vsi). Nový majitel se o statek dobře staral. Ovdovělý a bezdětný Groppau daroval r. 1733 panskou hospodu s příslušenstvím (zejména pozemky) správci a hostinskému Lorenzi Lippertovi do vlastnictví. Hospoda se tak dostala z majetku vrchnosti do jiné držby.

Hypotéka, přestavba koncem 18. stol. a Lippertovi

Z dědiců Lipperta hostinec získal Karl Josef Schimmer. Tehdy měla budova hostince již číslo popisné 16, které jí bylo přiděleno při zavedení číslování domů u nás v roce 1770. Schimmer si spolu s tchánem, správcem statku K. Bříza Josefem Antonem Kefersteinem, vzal v r. 1789 mimořádně vysokou půjčku ve výši 3.500 zlatých úročenou 4 % úroku. Hostinec sloužil jako zástava.

Půjčka 3.500 zlatých měla být použita kromě jiného na další blíže neurčenou potřebu dlužníků. Lze se domnívat, že část peněz byla využita k stavební přestavbě Schimmerova hostince do podoby, kterou známe dodnes.

Po Schimmerovi hostinec prodejem přešel na Georga Adama Riedla z Týmova, od r. 1809. Tím se uzavřela éra, kdy hostinec čp. 16 v Kostelní Bříze vlastnil rod Lorenze Lipperta. Riedl i všichni další měli velké potíže splácet Schimmerovu a Kefersteinovu hypotéku.

Poté získaly většinový podíl na hostinci rodina Hopfova z Kostelní Břízy a rodina Püchnerova ze statku čp. 13 v Rudolci. V rámci rozpadu feudálních vztahů u nás po revoluci v letech 1848 a 1849 byla hospoda zbavena všech na ní váznoucích starých břemen, tj. zejména hypotéky.

Koupí v r. 1866 přešel Püchnerův podíl na Ignaz Kopfa.

V 19. stol pět hospod

Uvolnění poměrů v podnikání po revoluci v r. 1848 umožnilo, aby i v Kostelní Bříze začaly vznikat další podniky podobného druhu. Na konci 19. století zde bylo v provozu vedle hostince čp. 16 ještě dalších pět hospod. Ačkoliv jak původní hospoda, tak i ostatní nově vzniklé odebíraly zčásti produkci místního pivovaru, jenž převážně ve vlastní režii provozovali majitelé místního velkostatku pokračující v linii rodu posledních držitelů feudálního statku, byly tento odběr a výčep piva založeny na svobodných obchodních vztazích.

Rodina Zartnerů

Ignaz Kopf hospodu prodal podle kupní smlouvy z 1. září 1919 za 60.000 Kč Franzi Zartnerovi a jeho ženě Anně, rozené Hufové, kteřížto dosud měli v Kostelní Bříze hospodu čp. 32. Ve smlouvě uzavřené s manželi Zartnerovými si prodávající vymínil na nových majitelích pro sebe a svoji nevlastní sestru Rosinu Püchnerovou doživotní byt a pevně určenou část stravy.

Po Franzovi a Anně přešel 12. července 1938 majetek na jejich dceru Hildegardu a jejího manžela Rudolfa Dorschnera, narozeného 6. října 1898 v Rovné, který byl zaměstnán jako myslivec na zdejším velkostatku Viktora Brand-Kopala. Jejich svatba se odehrála v kostele sv. Petra a Pavla 25. října 1930. Manželé pak vlastnili hostinec čp. 16 v Kostelní Bříze a kůlnou, stájí a tanečním sálem a řadou pozemků.

Jméno Zartner ale bylo spojeno především s lidovým muzikantem Antonem Zartnerem (* 21. 2. 1836 v Kamenici – † 31. 7. 1921 v Kostelní Bříze), který hrál na housle ve velmi oblíbené dudácké kapele z Bystřiny. Ta si na živobytí vydělávala hraním v lázeňských městech v okolí a její hlavní atrakcí byl právě houslový virtuos Zartner. Ten proslul hraním na housle s rukama za zády, díky čemuž si vysloužil žertovnou přezdívku „Arschgeiger des Kaiserwaldes“ (prdelový houslista Císařského lesa). Svou produkcí údajně natolik nadchl jistého ruského velkoknížete v Karlových Varech, že ten mu za jeho výkon měl zaplatit neuvěřitelných 700 zlatých (Jaša 2010, str. 134).

U Bílého koníčka

Již nějaký čas předtím se začal jejich hostinec nazývat „U Bílého koníčka“. Jméno zřejmě vzniklo z potřeby zařadit místní pozoruhodný tradiční podnik i pojmenováním mezi ostatní podobně vyhlášená pohostinská zařízení. Například nejznámější hostinec v blízkém Lokti se jmenoval stejně. Až později, patrně po moderní přestavbě na hotel na rozhraní 19. a 20. století, byl loketský podnik přejmenován na „Bílý kůň“.

V první polovině 20. století byla k hlavní budově hostince přistavěna přístavba tanečního sálu a v areálu přibyl ještě objekt kuželníku.

Za komunistů od 50. let 20. stol.

Po druhé světové válce byl Rudolfovi a Hildegardě Dorschnerovým majetek, jehož hlavní součástí byl hostinec čp. 16 v Kostelní Bříze, podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy, z 25. října 1945, zkonfiskován.

Hostinec čp. 16 byl naštěstí po zrušení Vojenského výcvikového táboru Prameny vyňat ze zemědělského záboru a dostal se do správy místního národního výboru, který po obnovení civilní správy na tomto území obec řídil. V hospodě byla zřízena pohostinská provozovna, jež patřila lidovému spotřebnímu družstvu Jednota.

Vedle pohostinského zařízení byl objekt domu čp. 16 využíván také jako kulturní dům. K pořádání společenských akcí sloužil sál v přístavbě, který prodělal v polovině šedesátých let stavební rekonstrukci. Při ní byla zčásti opravena i fasáda hlavní budovy. Běžná stavební údržba historické stavby ale soustavně prováděna nebyla a i ona z tohoto důvodu postupně chátrala.

Až do své rekonstrukce v „akci Z“ sloužil sál jako opravna zemědělských strojů (Jaša 2010).

Výměrem Okresního národního výboru v Sokolově z 28. září 1973 byla provozovna v Kostelní Bříze zařazena v rámci kategorizace úrovně pohostinských zařízení mezi hostince IV. kategorie.

Jakožto stavebně historická památka chebské lidové architektury byl dům čp. 16 v Kostelní Bříze na doporučení orgánů státní památkové péče zařazen podle usnesení ONV v Sokolově č. 154 z 23. srpna 1974 do seznamu chráněných památek lidové architektury.

Současnost (2010)

Hostinec vlastní firma Envircon s.r.o., opravuje jej, a hodlá otevřít hostinský provoz.

Dne 22. 12. 2007

Hospoda dne 16. 10. 2010

Prameny

  • Vladimír Vlasák: Dějiny hostince č.p. 16. 2009.
  • Luděk Jaša: Zaniklé obce na Březovsku. 2010.
  • Neznámý zdroj, možná časopis Arnika

Střípky z historie 8/2012

Na stránkách Kirchenbirk si můžete přečíst další nesmírně zajímavé články z historie. Jde o nové informace, jidne dosud neuveřejněné:

Prvním předsedou místního národního výboru byl… Václav Havel! V článku si také přečtete o státní správě v obci v období od konce války po přičlenění k Březové v r. 1976.

Co se týče správy obce, není od věci poznat posledního německého starostu Kirchenbirku, správce Maxe, a také pana řídícího, učitele Karla Wintera, jehož kresby a obecní kroniku dnes chováme jako historický klenot.

V článku o původu názvu obce se dozvíme, že známé Pirkh vůbec nemusí znamenat název stromu (tj. bříza), jak se obecně traduje. „Etymologie slova odkazuje spíše na slovo hora, kopec – Berg ve významu lehce opevněného kopce.“

Restaurace U Bílého koníka je v provozu již druhý rok a v létě otevřela další provozní prostor, a to sál. Ten má velice komfortní a příjemné vybavení, jak dokazují fotografie sálu.

Nakonec mi dovolte prezentovat několik fotografií ze srpnové Kostelní Břízy:

První výročí otevření U Bílého koníka

Dne 2. 3. 2012 proběhla v restauraci U Bílého koníka oslava prvního výročí jejího otevření. Necelých padesát hostů si vyslechlo úvodní přednášku Ing. Michaela Runda, ředitele sokolovského muzea, na téma filmová historie Kostelní Břízy. Na základě této prezentace jsem sestavil stránku Filmy v K. B. Následovala volná zábava hostů, rozprávění a ochutnávka pochoutek z dílny tří oblíbených kuchařů.

Kostelní Bříza hostila předsedu Senátu

Ilustrační obrázek: degustace vín v plném proudu.

Ve dnech 24. a 25. 11. 2011 navštívil na své oficiální cestě Karlovarský kraj předseda senátu pan Milan Štěch. Hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný jako hostitel prostřednictvím své kanceláře zajišťoval potřebné záležitosti pro co nejlepší prezentaci kraje a spokojený pobyt všech účastníků. K podávání oběda byly vybrány dva podniky. Tradiční a zavedená karlovarská restaurace Grandhotelu Pupp a letošní nováček mezi gastronomickými provozy, znovuotevřený restaurant U Bílého koníka v Kostelní Bříze. Podniky zcela odlišné, ale v mnohém velmi podobné. Oba se mohou chlubit více než třísetletou tradicí, oba se ve své kategorii snaží o více než dobrou úroveň. Jedna je vlajkovou lodí světových lázní Karlovy Vary, druhá restaurací v zapadlé vesničce na svahu Slavkovského lesa.

A co hosté poobědvali?

V Grandhotelu Pupp připravili toto menu:

  1. marinované mušle sv. Jakuba v olivovém oleji extra virgine spolu s madagaskarskou vanilkou, doplněné šafránovou majonézou a grilovaným ananasem,
  2. kuřecí vývar se šafránem a čipsy ze španělské sušené šunky,
  3. pečená jelení svíčková servírovaná spolu se smetanovou omáčkou, doplněná karlovarským knedlíkem s dýňovými jádry a čerstvými brusinkami,
  4. čokoládová trubička s kokosovou pěnou a karamelovým mangem a sorbeten Maracuja a Mango.

Zatímco U Bílého koníka se podávalo:

  1. aperitiv Bohemia sekt Brut,
  2. drůbeží vývar s nudlemi a játrovými knedlíčky,
  3. kachní prsa s brusinkovou omáčkou, šťouchané brambory se zelenou cibulkou,
  4. hruška Melba.

Jak je vidět oba podniky zůstaly věrny své pověsti. Bohaté a exoticky znějící menu Gandhotelu Pupp a tradiční skladba menu české kuchyně Bílého koníka. Jen hruška Melba se na jídelní lístek jako by zatoulala z Francie. To ale návštěvníkům vůbec nevadilo. Naopak. Po skvěle připravené polévce a kachních prsou s brusinkovou omáčkou se po sladkém povyražení ve formě hrušky vařené ve vanilkovém sirupu, polité malinovou omáčkou a podávané s vanilkovou zmrzlinou, jen zaprášilo.

Bílý koník si tedy nevedl ve srovnání s Puppem vůbec špatně. Hosté odcházeli příjemně překvapeni jak z útulného prostředí, tak i ze služeb, kterých se v zapadlé vesničce Kostelní Bříza ani nenadáli.

A pokud jste i vy dostali chuť na něco dobrého, stačí se jen objednat na tel: 352 601 217, více na www.ubilehokonika.cz.

Novinky U Bílého koníka na listopad 2011

Listopad je U Bílého koníka nabitý akcemi – viz níže uvedený program. A dále je zde akce pro sběratele:

Sbírejte navštívenky Bílého koníka

Na rubu navštívenky vždy najdete připomínku tradičně slavených nebo i současných svátků. Navštívenku obdržíte vždy při návštěvě restaurantu.

Ukázka navštívenek

Listopadový program

  • 4. listopadu od 16:00 – Svatohubertské vytrubování (program akce)
  • 4. – 6. listopadu – sv. Hubertská zvěřinová slavnost
  • 13. listopadu 14 hod. – prezentace a degustace letošních sv. Martinských vín (doporučujeme zajistit si rezervaci)
  • 12. – 13. listopadu – sv. Martinská nadívaná husa s dobrým červeným vínem
  • 17. listopadu 17:00 hod. – slavnostní otevření a degustace nového Beaujolais (doporučujeme zajistit si rezervaci)
  • 19. – 20. listopadu – nové Beaujolais s ochutnávkou francouzské kuchyně
  • 26. – 27. listopadu – advent U Bílého koníka

Program na listopad ke stažení.

Slavnostní zahájení provozu U Bílého koníka

Dne 25. 2. 2011 proběhlo v uzavřené společnosti slavnostní oficiální zahájení provozu v restauraci U Bílého koníka v Kostelní Bříze. Pozvaní hosté si vyslechli povídání o historii obce od Dr. Vlasáka a pohled ze současnosti od starosty Březové Miroslava Boudy. Poté přišly hody pro chuťové buňky, protože začala degustace vín z dílny Vinařství Zaječí a raut připravený domácími kuchaři. Obojí bylo dle reakcí přítomných na výborné úrovni. Vína ze Zaječího vrchu najdete na vinném lístku v restauraci.

Další fotografii najdete na stránkách restuarace.

Celý příspěvek