Marné hledání Plikenštejna

keška Plikenštejn zdokumentovaná na Internetu nám po návratu domů z našeho dobytí Plikenštejnu naznačila, že Plikenštejn ve skutečnosti leží o kousek dál a že to není jen romantický kus skály, který připomíná zbytky hradu (i když kdo ví, možná jsme objevili nějakou neznámou zříceninu…).

[mapa]

Náš výlet začal tak, že jsme zaparkovali na rozlehlé odbočce z Lobezského údolí na Lobzy a popošli asi 100 m směrem na Lobzy a odbočili na lesí cestu přes potůček doleva. A pak jsme šli a šli, intuitivně držíce směr podél silnice, ale nějakých 200 m od ní. Les byl po dešti a krásný. Očividně tudy nikdo nechodí. Houby pomalu neměly kde růst. Na mehových mýtinkách se skvěly mochomůrky. I stalo se, že jsme zničehonic stanuli u hromady kamenů, která je tak symetrická, že nám připadla jako zřícenina… zřícenina hradu Plikenštejn. To byl však omyl.

S dobrým pocitem z vyspělých orientačních schopností jsme se vydali do lesa dále, až nám cestu přehradil potůček, podél něhož jsme přišli zpět na silnici. V lese to bylo krásné. Doslova ohromující byly široké a hluboké koleje od lesních strojů zvaných harvestorů. Ty svou obratností a výkonností ve sklízení lesa připomínají holící strojek v rukou zkušené kadeřnice. Les pak ovšem vypadá jako po průjezdu tanku. Další zajímavostí byly poměrně velké kameny rozházené po lese a ďolíky rovněž tak.

U pomníčku v zatáčce jsme narazili na můstek přes Lobezský potok a pokoutně se dostali na protější stráň údolí, kde nás čekala druhá skála, severozápadně od vrchu Stolec. Ale to už byla vážně tma.

Přehrada nad Sokolovem na Lobezském potoce?

  • Autor: Luděk Jaša
  • Zdroj: Sokolovský deník
  • Dne: 7. 2. 2008

Při pátrání v historii našeho regionu lze najít často podivuhodné a zajímavé věci. Mezi širokou veřejností je poměrně neznámou skutečností, že sokolovská radnice plánovala v poválečných letech 1946 – 1947 vybudování velké přehradní nádrže na Lobezském potoce. Až výzkumy archivů v posledních letech podávají svědectví o tehdejších činech či plánech.

Přehrada měla být postavená nedaleko Francké boudy (zcela mylně nazývané Frankova, což je špatný překlad z původního německého Frankenbaude), těsně pod Medvědím mlýnem. Detailní plány dnes už neznáme, ale mělo se zřejmě jednat o větší dílo, které by částečně zaplnilo Lobezské údolí. Jako důvod se uvádí potřeba nového zdroje pitné vody pro Sokolov, ale významným přínosem také mělo být vybudování elektrárny, která měla zásobovat elektřinou okres a doly v okolí. Město připravovalo plány pro stavbu, ale do jejich realizace významně zasáhlo vojsko založením Vojenského výcvikového tábora Prameny.

Dne 31. prosince 1947 se sešlo na tajné poradě vedení tehdejšího Okresního národního výboru Falknov nad Ohří společně s vybranými zástupci ministerstva obrany, vnitra a dalších příslušných orgánů. Byly projednávány veškeré podmínky převodu majetku města a okolních vesnic pod správu VVT Prameny.

Ze schůze byl učiněn zápis číslo jednací 729/47 a v něm jsou veškerá tehdejší jednání zachycena. Sám dokument nese příznačný název: „Prostor Císařského lesa – prohlášení za prostor důležitý pro obranu státu“. A tak až dnes z něj můžeme zjistit, jaké plány Sokolov s tímto územím měl. V bodě 3 se můžeme dočíst ujednání ohledně plánované přehrady. Zde přináším doslovný přepis zápisu:

3. Zřízení vodní přehrady na Lobském potoku

Zástupci vojenské správy berou na vědomí, že okresní národní výbor ve Falknově nad Ohří již dříve plánoval zřízení vodní přehrady na Lobském potoce v místech tak zvané Frankovy boudy, ve vzdálenosti 2 km jižně od rozcestí ve Vítkově (rozcestí na Birndorf). Vojenská správa nemá v zásadě námitek proti zřízení nádrže s výhradou, že přesná poloha nádrže na potoce, domku pro jejího hlídače, eventuálně elektrárny, použití elektrického proudu pro vojenské účely a podobně by bylo předmětem pozdějšího konkrétního jednání mezi vojenskou správou a okresním národním výborem se zřetelem na průběh čáry tzv. bezpečnostního střeleckého prostoru.

Při situování přehrady uvnitř ohroženého prostoru nemůže vojenská správa převzíti záruku za bezpečnost tohoto vodního díla.

Stavba nakonec provedena nebyla. Nikdo si nevzal na svědomí varování vojenských zástupců, že nemohou zaručit bezpečnost stavby v místech, kde se střílí a kdy není jisté, že některý z nováčků nevystřelí dělostřelecký či tankový náboj směrem k tělesu přehrady.

Už tehdy bylo každému jasné, že případná přílivová vlna by byla pro Sokolov katastrofální. A tak město nakonec od stavby z bezpečnostních hledisek upustilo. Vojsku se tak nechtěně po dobu existence VVT podařil alespoň jeden jediný kladný čin. Znemožnilo vybudování přehrady v místech s velice krásnou a jedinečnou přírodou, plnou originálních historických památek. Všechno tu dnes můžeme obdivovat a vychutnávat stejně tak jako stovky let před námi naši předchůdci.

Pod listinou najdeme podpisy všech důležitých zástupců zodpovídajících orgánů tehdejšího Československa:

Za MNO: pplk. Antonín Šeda, Ing. Stan. Čermák, pplk. Dr. František Masařík, mjr. Ing. F. Krátký, kpt. Josef Šusta, za ministerstvo zemědělství: Ing. Václav Hradec, za ministerstvo vnitra: Jar. Danihelka, za ZNV: Ing. Šedivý, za ONV Falknov: Dr. Lad. Andras, Václav Nový, Dr. R. Čech, Frant. Čabela, Václav Uzel, pplk. Mašek, za osídlovací komisi: R. Dvořáček, za VVT: pplk Frant. Hofírek, za ŘVLS Lázně Kynžvart: Ing. Frant. Horáček, škpt. Jindř. Bašta, Ing. Josef Hoffman, škpt. Jan Opl

Badateli se podařilo najít ztracený betlém

  • Autor: Radek Duchoň
  • Zdroj: MF Dnes, Karlovarský kraj
  • Dne: 4. 8. 2006

Nebýt šťastné náhody, tak by si pamětníci stejně jako doposud mysleli, že je historický dřevěný betlém z bývalého Medvědího mlýna (Bärenmühle) na Lobezském potoce u osady Vítkov poblíž Sokolova nadobro ztracen. Před časem se totiž podařilo badateli Luďku Jašovi po půlroční mravenčí práci nalézt zánovní fotografii tohoto betlému.
Našel ji v archivu sokolovského muzea. Po dalším hledání nakonec zjistil, že je tato unikátní historická památka vystavená na radnici v jednom nedalekém bavorském městě. A jak se do Německa rozměrný mechanicky poháněný betlém těsně po válce dostal? To je další zajímavost. Tehdejší majitel mlýna jej rozebral na části a ty pak v batohu přenesl za hranice.

„Medvědí mlýn byl údajně postaven již ve třináctém století,“ řekl Luděk Jaša. „Dřevěný betlém vyřezávali majitelé tohoto mlýnu po celá staletí. Každý něco přidal. Betlém byl navíc mechanický a poháněla jej voda. Byl to vyhlášený betlém, který znal v předválečném období téměř každý. Pamětníci, kterým je dnes osmdesát, devadesát let, tak vzpomínají, jak se na něj s rodiči chodili dívat,“ pokračoval Jaša.

Po druhé světové válce ovšem museli Němci naši republiku opustit. Krátce poté byly všechny okolní mlýny včetně toho Medvědího zlikvidovány. „Všichni lidé si mysleli, že je betlém z Medvědího mlýna navždy ztracen. Podobně dopadly třeba betlémy z Horního Slavkova, Krásna, Bečova. Tisk léta informoval své čtenáře, že je tento betlém zlikvidovaný. Při probírání archivu jsem narazil na fotografii betléma z Medvědího mlýna. Koukal jsem na ni a říkal si, že to přeci nemůže být historická fotografie. Začal jsem pátrat, a po třech měsících jsem se dopátral, že je vystavený na radnici ve městě v Bavorsku. Minulý týden jsem se tam byl podívat,“ řekl Badatel. Betlém zachránil před zkázou jeden z posledních majitelů mlýna ještě před tím, než byl z poválečné republiky odsunut. „Betlém rozebral na kousky a po nocích jej přenášel z Vítkova až do Německa. Nevím, kolikrát musel jít, ale byl velice odvážný. Vždyť se musel dostat přes demarkační čáru a vyhnout se sovětským a americkým vojákům. Dokonce jej zadrželi a hrozil mu žalář. Betlém měl dlouhá léta schovaný na půdě a složil jej až v roce 1972. Bohužel půl roku na to jel za příbuznými a při autohavárii zemřel. Zmiňovaný pán má potomky a ty hledám. Velice by mě zajímalo, co tento pán musel všechno při přenášení betléma do Německa zažít. Přáli bychom si, aby byl betlém na čas vystavený u nás. Vrátil by se tak po dlouhých letech domů. To je ale zatím jen plán,“ dodal badatel Jaša.

Luděk Jaša plánuje vydat publikaci nesoucí název Krudum, krok za krokem historií bájné hory a jejího okolí. Mimo mnoha zajímavých informací se zde budou moci čtenáři dozvědět i o bohaté historii Medvědího mlýna.