Město Březová koupilo zámek a plánuje nekomerční využití a možná i stavební parcely

Podnikatel Lukman Lukmanov v areálu bývalého a již zcela zdevastovaného zámku v Kostelní Bříza zahájil před lety stavební práce: zbořil seník a střechu nad vepřínem, opravil střechu a patro nad kravínem. Tím to však skončilo, v dalších úpravách nepokračoval. Na podzim 2017 zámek a přilehlé pozemky od podnikatele koupilo za cca 4 mil. Kč město Březová ve snaze ochránit pozemky před nevhodným využitím pro účely zdárného rozvoje obce. V jeho režii proběhlo zplanýrování dvora a protisvahu podél zámku. Budoucí využití se bude týkat fenoménu zaniklých obcí a možna dojde i na stavební parcely.

Zámek a nádvoří

Celý příspěvek

Královská cesta

Říká se jí Královská nebo Císařská cesta. Tato historická lesní cesta (viz příložená koláž) je lemována mohutnými vzrostlými stromy, které z ní vytvořily obdivuhodnou alej. Vede po ní březovská okružní zelená turistická stezka sv. Vavřince (v úseku K. Bříza – Velká Halič).

  1. V Kostelní Bříze se začíná v podzámčí u čističky odpadních vod. Cesta je zpevněná, v létě zarostlá, ale průchozí.
  2. Kolem statku je cesta mírně podmáčená a křižuje ji výběh skotu (ale kravky se vyskytují jinde, žádná nebezpečí zde nehrozí).
  3. Z kopečka sejdeme na Velkou Halič (značka KČT). Zelená turistická značka vede dál do Rudolce.
  4. My pokračujeme dolů na nově zbudovanou pískovou cestu z Arnoltova směr Rudolec a dáme se doleva.
  5. Po cestě dojdeme do arnoltovské zatáčky. Za mostkem můžeme odbočit doprava a dojdeme na Špígl (dolní Arnoltov) k zámečku.

Cestu udržuje město Březová (viz fotografie Tomáše Tlamky z údržby stromů, odvodnění cesty).

Královská/Císařská cesta

Královská/Císařská cesta v r. 1841 a r. 2010.

V létě je cesta trochu zarostlá. Foto z vernisáže Letní umělecké školy 2010.

Modrá komnata a atentát na Hitlera

Hans von Hamerrstein

V historických pramenech je uchována pověst o modré zámecké komnatě, v níž se scházela německá šlechta za druhé světové války a plánovala atentát na Hitlera. Je to pravda? Odpověď se dozvíte v dalších odstavcích.

Na zámku v Kostelní Bříze žili často příslušníci rodiny Hammersteinů. Hans von Hamerrstein (viz obrázek) byl rakouský spisovatel a politik. Jeho manželka Christiane, rozená Zeleny, byla sestrou Marie Zeleny, provdané za Gotlieba svobodného pána Brand-Kopala. Politická kariéra Hanse von Hammersteina vyvrcholila v roce 1936-38, kdy byl nejdříve ministrem spravedlnosti ve 3. Schuschniggově vládě, potom spolkovým komisařem pro kulturní propagandu Ministerstva výuky.

Večer 11. 3. 1938, tedy den před připojením Rakouska k Třetí říši, spěchal na spolkové kancléřství, aby informoval Schuschnigga o lžích a provokacích týkajících se údajných nepokojů v Rakousku vysílaných říšským rozhlasem, a to bezprostředně před tím, než spolkový kancléř pronesl svou rozlučkovou řeč k rakouskému lidu.
V předsále kancléřství křičel Hammerstein za přítomnosti Seyß–Inquarta a Gleise–Horstenau: „Ať žije Rakousko. Lži mají krátké nohy!“ a „Dnes se stydím, že jsem Němec„. Pak se obrátil k Seyß–Inquartovi a Gleisi–Horstenau a křičel: „Ano, to je konec Rakouska, ale můžeš si být jistý, že to je také konec Německa“. K tomu tehdejší ministr zahraničí Dr. Guido Schmidt řekl, že „alespoň jeden člověk našel odvahu ještě něco říct“.

Bezprostředně na to byl Hammerstein poslán na dovolenou a tehdejším ministrem výuky byl donucen podat žádost o penzionování.

Penzi obdržel podle tehdy platných pravidel, ale s poukazem na „nové“ skutečnosti mu byla penze snižována. V té době bydlel i se svou rodinou velmi často právě v Kostelní Bříze. V roce 1943, jako 62 letý, byl povolán k válečnému nasazení na stavebním odboru zemské rady v Kirchdorfu. Ze zdravotních důvodů byl ale od povinnosti osvobozen.

V souvislosti s atentátem na Hitlera byl Hammerstein v rámci vlny zatýkání 21. 7. 1944 zatčen Gestapem. Byl pak poslán do trestně výchovného tábora Wegscheid a poté do koncentračního tábora Mauthausen, kde ho Američané osvobodili v poslední den války. Hammerstein měl ovšem tak podlomené zdraví, že zemřel dva roky na to 8. 8. 1947.

Je více než pravděpodobné, že Hammerstein ani Brand-Kopalové do přípravy atentátu na Hitlera zapojeni nebyli. Msta na těch, kteří se příprav účastnili, byť jen i nepřímo, byla mimořádně krutá a zasahovala celé příbuzenstvo včetně dětí. Proto se zdá, že zatčení Hammersteina bylo opatření spíše preventivní, případně bylo situace využito k vyřízení starých účtů.

Pokládám tedy pověsti o přípravě atentátu na Hitlera v KB za mýtus.

Důležité osoby

Arthur Seyß-Inquart – rakouský politik, na přímou intervenci Hitlera jmenován ministrem vnitra Schuschniggovy vlády, člen rakouské NSDAP, po odstoupení Schuschnigga 11.3. 1938 spolkovým kancléřem, říšský komisař Rakouska, SS-obergruppenführer, říšský ministr bez portfeje, odsouzen norimberským procesem a popraven.

Edmund Glaise-Horstenau – rakouský důstojník, po odstoupení Schuschnigga vícekancléř pod Seyß–Inquartem, generál Wehrmachtu, po zatčení v květnu 1945 spáchal sebevraždu.

Letecké snímky 8/2011

Letecké snímky jsou pro každou vesnici i město velká věc. Všední každodennost najednou vidíme z jiného úhlu. A ten celkový přehled… Snímky z 24. 8. 2011 nám poslal Milan Náhlík, za což mu za všechny čtenáře děkuji! Pan Náhlík létá na motorovém rogalu a náleží k Leteckému spolku Hory, na jehož stránkách najdete více fotek z kraje.

IMG_1599

Náves - letecký snímek z 24. 8. 2011. Foto: Milan Náhlík

Celý příspěvek

Zámek v první dekádě 20. stol.

Vývoj stavebního stavu zámku v 1. dekádě 20. stol. je zobrazen na fotografiích od neznámého autora. Znáte-li jej, ozvěte se prosím na e-mail rfiser@gmail.com.

Reliéfy v zámku

  • Zdroj: Arnika č. 23 (43)/1989, s. 82-85
  • Text: Josef Brtek, foto: Josef Brtek, Ing. Rudolf Tyller
  • Název článku: Záchranná akce v Kostelní Bříze
  • Mezititulky jsou od správce stránek

Kritický stav

Ilustrace v textu. Zdroj: Brtek (1989)

Na nevyhovující stav barokního zámečku v Kostelní Bříze u Sokolova bylo už nejednou poukazováno, mimo jiné i v Arnice č.10 z roku 1985. Od doby, kdy v Arnice vyšel článek J. Úlovce o památkách obce, se stav zámku opět povážlivě zhoršil a jestliže byl již dříve oprávněně považován za kritický, pak poté, kdy se v roce 1985 nebo 1986 probořila polovina původní mansardová střechy se stal stav zámečku katastrofálním. Vyhlídky na uvedení objektu do původního stavu jsou nepatrné a zdá se, že zámek ve vší tichosti potká stejný osud jiného stavebního klenotu Sokolovska – k nepoznání zpustošeného zámku Hřebeny u Oloví.

Stav zámku v r. 1986 - pohled od západu. Zdroj: Brtek (1989)

Vina?

Kostelní Bříza podle katastrální mapy. Zdroj: Brtek (1989)

Příčin, které zámek v Kostelní Bříze do dnešního bezútěšného stavu přivedly, je celá řada a není úkolem tohoto článku je rozebírat. Nelze zjednodušeně přičítat vinu pouze státní památkové péči, která v našem kraji dodnes nedisponuje takovým zázemím, jaké stav mnoha památek již dávno vyžaduje, ani nelze kritizovat pouze uživatele – Státní statky, nyní Agrokobinát Sokolov – který kdysi dostal do užívání budovy místního zámku a kostela, aniž by mu byly vytvořeny vždy dostatečné podmínky, aby o svěřené objekty mohl pečovat podle požadavků tendy platného památkového zákona. Najít pravdu v tomto případě není jednoduché a zamyšlení nad pohnutými osudy zámku po roce 1946, kdy jej opustili poslední, tehdy již vyvlastnění šlechtičtí majitelé, bratři Viktor a Gottlieb, baroni von Brand – Kopal, by vydalo na samostatnou studii. Dnes lze jen litovat, že za více než 40 let poválečného budování Sokolovska nebylo nalezeno takové řešeni, které by zámku zajistilo vhodné a důstojné využiti s perspektivou jeho zachováni i pro generace našich potomků.

Záchrana reliéfů?

Poslední porada před naložením reliédů na přívěs automobilu. Zdroj: Brtek (1989)

V květnu 1988 se stal zámek středem pozornosti památkové sekce Klubu přátel Okresního muzea v Sokolově, který je aktivem dobrovolných spolupracovníku této vlastivědné instituce. Jeden z aktivních členu památkové sekce, Ing. Rudolf Tyller, tehdy upozornil na vysazení jednoho ze dvojlitinových reliéfů nacházejících se v zámku, k němuž došlo zřejmě zásahem neznámého člověka, neboť zámek je volně přístupný.

Litinové plastiky stětí sv. Jana Křtitele

O jaké reliéfy se jednalo? Kronika obce Kostelní Bříza z let 1973 až 1976, uložená od roku 1976 v Měst.NV v Březové u Sokolova, nám o zámeckých reliéfech říká: „U vchodu ze dvora jsou dvě litinové plastiky – stětí sv. Jana Křtitele. Snad jde o výrobky starých rotavských železáren ze 17. až 18. století.“

Detail obrazové části reliéfu (stětí Jana Křtitele). Zdroj: Brtek (1989)

Reliéfy jsou dvě téměř čtvercové litinové desky o rozměrech asi 130 x 102 cm, asi 2 cm tlusté, jež byly odlity podle jedné formy. Nacházely se v přízemí zámku, kde byly původně zazděny proti sobě v chodbě u severního vchodu do zámku ze dvora. Figurální výjev na nich plasticky zachycuje biblický příběh o krásné Salome, která svým svým tancem uchvátila krále Herodesa natolik, že jí slíbil splnit jakékoli přání. Na radu své matky Salome požádala o hlavu uvězněného proroka Jana Křtitele a dostala ji – král dodržel slovo. Jan, kterého moderní biblietika podobně jako Ježíše považuje za pravděpodobně historicky existujícího člena židovské sekty esejců, byl neprodleně sťat.

Neznámý umělec nám v reliéfech zobrazil událost ve chvíli, kdy Salome v oděvu renesanční šlechtičny s vysokým stojatým límcem během hostiny přináší na podnose uťatou hlavu, aby ji ukázala králi. Ten sedí v čele stolu pod baldachýnem, s turbanem na hlavě. Levou ruku má v dramatickém gestu napřaženu vstříc tanečnici, předvádějící svou hrůznou odměnu. Za ní v pozadí stojí rozkročený kat s taseným mečem v levici. Na hlavě má široký „švédský“ klobouk s ohnutou krempou, kolem krku skládaný španělský límec, doplňující mužský oděv ze 16. či 17.století. V napřažené pravici kat drží za vlasy utatou hlavu Jana Křtitele, která je tak ve výjevu zobrazena dvakrát, podobně jako Salone, která napodruhé stojí v pozadí při katovi s podnosem v ruce. Kat do něj Janovu hlavu pokládá. Výjev doplňují další dvě postavy, sedící za prostřeným stolem: postarší muž s bradkou, přepásaný šerpou, se levou rukou opírá o stůl a s pravici na prsou hledí na Salome, přinášející hlavu ukázat králi; a žena, jež sedí vedle rozrušeného krále a s levici opřenou o stůl ho sleduje. Nad celým výjevem se vznáší okřídlená hlava andílka – oblíbený renesanční a barokní motiv, s nímž se nejednou setkáváme i na památkách Sokolovska. Po stranách zdobí scénu tvarované polosloupy a pod výjevem je páska s latinkou psaným, reliéfně vystupujícím německým textem: DIE ENTHAVPTVNG IOHANNES MATTH 14.

Stěhování jednoho z reliéfů po schodech před vchodem do zámku. Zdroj: Brtek (1989)

Když jsem před lety viděl reliéfy v přítmí zámecké chodby poprvé, zprvu jsem se domníval, že ve tmě těžko zřetelný obraz a text se vztahuje ke sv. Janu z Mathy (vykupovači křesťanských otroků), ale nápis, jak konečně potvrzuje i sama scéna, hlásá, že výjev skutečně znázorňuje stětí sv. Jana Křtitele. Pod německým textem, oddělena od něj přerušovaným pruhem čtvercových a obdélných „psaníček“, následuje plocha pokrytá ornamentálními rozvilinami. Heraldika pro takovéto vyplnění prázdné plochy užívá termín „damaskování“.

Citovaná kronika Kostelní Břízy klade možný vznik reliéfů do 17. či 18. století. Osobně se domnívám, nejde-li o historizující práci z mladší doby (19.století ?), precizně imitující starý styl nebo vycházející ze staré předlohy, pak zcela určitě podle kostýmů postav a celého provedeni výjevu by mohlo jít o práci ze 17. či snad dokonce ze 16. století. Domnívám se také, že není vyloučena ani možnost, že tytc reliéfy vznikly ve stejnou dobu a možná i ve stejné dílně jako další litinový reliéf, který se v zámku nachází nad vchodem z parku do 1.poschodí a který zobrazuje neznámý šlechtický erb. Podle odborné literatury má být reliéf datován rokem 1679, avšak pro jeho silnou zkorodovanost se mi nepodařilo ani rozeznat letopočet, ani poznat víc, než že se jedná o štít s pravděpodobně kolčí přilbou a bohatě rozevlátými přikrývadly. Bylo by velmi zajímavé znát na stáří reliéfů s Janem Křtitelem názor některého z našich odborníků – historiků umění.

Záchranná akce

Dopravování druhého reliéfu k přistavenému automobilu. Vlevo v popředí první vypadlý reliéf. Zdroj: Brtek (1989)

Vraťme se však k samotné záchraně obou památek. Na vypadnutí jednoho z reliéfů, vzniklé snad vypáčením (?), členové sekce ihned upozornili příslušný orgán státní památkové péče, jemuž byl tlumočen i návrh na záchranný převoz z volně přístupného zámku jinam. Uvažovalo se o státním hradu Lokti, sokolovském muzeu a o několika dalších, vesměs provizorních eventualitách. Domnívali jsme se, že vypadlý reliéf by mohl být odcizen a nenávratně zmizet v soukromém vlastnictví jako ozdoba interiéru některé z chat či chalup. V dnešní době zvýšeného sběratelského (i „sběratelského“) zájmu o starožitné předměty by byl reliéf jistě leckým vítán. Na Sokolovsku takto došlo např. před časem k podivnému převozu středověkého kamenného kříže na oplocený pozemek soukromníka chataře.

Protože okresní památkový orgán (odbor kultury ONV) neměl vlastní kapacity pro převoz památky, ujala se trasféru památková sekce KPOM, které svým přístupem vyšel vstříc ředitel Okresního muzea v Sokolově. Převoz byl uskutečněn s telefonickým souhlasem odboru kultury ONV v Sokolově, přičemž bylo dohodnuto nechat vysekat ze zdi i druhý reliéf a rovněž jej odvézt. Při zajišťování této fáze záchrany reliéfů nám velmi ochotně pomohl vedoucí hospodářství státních statků v Rudolci s. Muchka. Jemu a kolektivu jeho pracovníků patří náš srdečný dík. Poděkování zároveň patří všem, kdo se v době svého osobního volna na této prospěšné akci podíleli. Za Okresní muzeum v Sokolově to byli jeho ředitel Oleg Kalaš a historik Erich Kříž. Za památkovou sekci KPOM pak Ing. Rudolf Tyller, Petr Hereit a autor článku.

V současné době jsou oba reliéfy uloženy v Okresním muzeu v Sokolově (pozn.: v r. 1991 zde už byl jen jeden, druhý ukraden). Jejich převoz se po delším vyjednávání uskutečnil 10. června 1988 a obě zúčastněné složky (muzeum a památková sekce klubu jeho přátel) tím jen potvrdily, že nevyvíjejí pouze činnost pro vykazování oněch pomyslných čárek v kolonkách splněných akcí.


Doplnění informací k článku

Rokokové fresky ze zámku v Kostelní Bříze byly po snětí dlouho smotané na podlaze zámečku v Kaceřově (J. Brtek). Fresky nakonec skončily v Lokti: část v domě č.p. 69 (nová pokladna pod hradem) a zbytek v markrabství. Podle tvrzení restaurátora jde o dílo Eliáše Dollhopfa (NPÚ Loket). Velká stať o barokním malíři Eliáši Dollhopfovi (1703-1773) je k mání ve sborníku chebského muzea za r. 2011 (J. Brtek).

Sokolovský deník, 11. 5. 2012: Fresky ze zámku jsou nyní v Lokti – Z restaurovaných rokokových fresek se usmívají muzikanti, karetní hráči, a dokonce liliputi.

Rok 1977 a 1973

Pan Miroslav Mašín nám zaslal další historické fotografie a připojil text:

Zdravím do KB!

Konečně jsem se dostávám k tomu, abych předal nějaké fotografie z 3. 7. 1977, kdy jsme KB projížděli. Tehdy zámek ještě stál v celé své kráse, kdybych tušil, jaký bude jeho osud, tak bych nafotil více, než jen to nahlédnutí do dvora a letmý snímek průčelí. Když jsem mluvil s někdejším „spolubojovníkem“ Matochou, tak ten tvrdil, že v zámku ve škole měli dobře vybavenou fotolaboratoř, že tedy musí někde existovat další fotky z oblasti KB. Zdraví Miroslav Mašín.

Foto: Miroslav Mašín