Hostinec čp. 16

Hospoda dne 16. 10. 2010

Hostinec U Bílého koníka dne 27. 11. 2010. Probíhají poslední stavební úpravy.

Koncem roku 2010 finišují přípravy na znovuotevření hospody pod názvem U Bílého koníka. Pokud vám tento název nic neříká, čtěte dále.

Dům č.p. 16 leží hned vedle kostela na návsi. Je jednou z nejdochovalejších ukázek chebského lidového stavitelství s užitím hrázděné architektury v celém Slavkovském lese a na severu Slavkovského lesa je snad poslední mimořádně kvalitní ukázkou hrázděné lidové architektury, jakoby zázrakem ušetřenou demilicích po r. 1945, jež zničily svéráz této krajiny. Způsob postavení napovídá, že hostinec vznikl ve „zlatém věku“ hrázděných staveb širšího (národopisného) Chebska zhruba mezi lety 1760 – 1820. Hostinec má mansardovou střechu a je vystavěn v barokním stylu.

Jako jiná správní stavba je dům č.p. 16 zapsán pod r. č. 38835/4-620 od 3. 5. 1958 do seznamu památek. Dříve byl v seznamu památek hostinec, od nepaměti zvaný Zartnerův, označován jako Panský dům, což bývalo označení pro sídlo šlechty. Zde však vrchnost sídlila v zámku a předtím v již zaniklé tvrzi. Můžeme jen domýšlet, zda nejde o referenci k tomu, že vrchnost hostinec vlastnila a pronajímala. Nový název byl používán po 2. sv. válce, takže se rovněž můžeme domýšlet, že šlo o změnu spojenou s odsunem Němců.

Dne 16. 10. 2010

2. ledna 2010

Úvod k historii hostince

Dne 22. 12. 2007

Hospoda v Kostelní Bříze představovala už od středověku vedle kostela doloženého od roku 1410, s ním spojené fary, školy a panského sídla, zmíněného zde poprvé roku 1444, tradiční zařízení, které svým dílem přispívalo k tomu, aby toto centrum církevní správy a feudálního statku významem předstihovalo řadu lokalit v okolí.

V dosud zachované podobě vznikla hospoda koncem 18. stol. Od svého vzniku představovala v obci svojí impozantností a architektonickým řešením mimořádný a pozoruhodný objekt.

Poblíž ní stály ještě hospodářské stavby, stáj, stodola a kůlna.

Roku 1997 se jí dostalo zaslouženého ocenění a byla zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek. (Jaša 2010, str. 134).

První zmínka a od vrchnosti k soukromníkům

Zřejmě již delší dobu v Kostelní Bříze existující hospoda se v zachovaných písemných pramenech objevila až na samém sklonku jagellonské éry v letech 1523 až 1525.

Skoro celé 17. století byl statek Kostelní Bříza vystaven častému střídáním vlastníků. To se změnilo v r. 1688, kdy Jiří Julius Mulz z Valdova prodal statek Kostelní Bříza Juliovi Erdmannovi Antonínovi z Groppau za 15.500 zlatých (výslovně bylo zmíněno rytířské sídlo, okrasná zahrada, poplužní dvůr, ovčín, chmelnice, pila a šenk piva ve vsi). Nový majitel se o statek dobře staral. Ovdovělý a bezdětný Groppau daroval r. 1733 panskou hospodu s příslušenstvím (zejména pozemky) správci a hostinskému Lorenzi Lippertovi do vlastnictví. Hospoda se tak dostala z majetku vrchnosti do jiné držby.

Hypotéka, přestavba koncem 18. stol. a Lippertovi

Z dědiců Lipperta hostinec získal Karl Josef Schimmer. Tehdy měla budova hostince již číslo popisné 16, které jí bylo přiděleno při zavedení číslování domů u nás v roce 1770. Schimmer si spolu s tchánem, správcem statku K. Bříza Josefem Antonem Kefersteinem, vzal v r. 1789 mimořádně vysokou půjčku ve výši 3.500 zlatých úročenou 4 % úroku. Hostinec sloužil jako zástava.

Půjčka 3.500 zlatých měla být použita kromě jiného na další blíže neurčenou potřebu dlužníků. Lze se domnívat, že část peněz byla využita k stavební přestavbě Schimmerova hostince do podoby, kterou známe dodnes.

Po Schimmerovi hostinec prodejem přešel na Georga Adama Riedla z Týmova, od r. 1809. Tím se uzavřela éra, kdy hostinec čp. 16 v Kostelní Bříze vlastnil rod Lorenze Lipperta. Riedl i všichni další měli velké potíže splácet Schimmerovu a Kefersteinovu hypotéku.

Poté získaly většinový podíl na hostinci rodina Hopfova z Kostelní Břízy a rodina Püchnerova ze statku čp. 13 v Rudolci. V rámci rozpadu feudálních vztahů u nás po revoluci v letech 1848 a 1849 byla hospoda zbavena všech na ní váznoucích starých břemen, tj. zejména hypotéky.

Koupí v r. 1866 přešel Püchnerův podíl na Ignaz Kopfa.

V 19. stol pět hospod

Uvolnění poměrů v podnikání po revoluci v r. 1848 umožnilo, aby i v Kostelní Bříze začaly vznikat další podniky podobného druhu. Na konci 19. století zde bylo v provozu vedle hostince čp. 16 ještě dalších pět hospod. Ačkoliv jak původní hospoda, tak i ostatní nově vzniklé odebíraly zčásti produkci místního pivovaru, jenž převážně ve vlastní režii provozovali majitelé místního velkostatku pokračující v linii rodu posledních držitelů feudálního statku, byly tento odběr a výčep piva založeny na svobodných obchodních vztazích.

Rodina Zartnerů

Ignaz Kopf hospodu prodal podle kupní smlouvy z 1. září 1919 za 60.000 Kč Franzi Zartnerovi a jeho ženě Anně, rozené Hufové, kteřížto dosud měli v Kostelní Bříze hospodu čp. 32. Ve smlouvě uzavřené s manželi Zartnerovými si prodávající vymínil na nových majitelích pro sebe a svoji nevlastní sestru Rosinu Püchnerovou doživotní byt a pevně určenou část stravy.

Po Franzovi a Anně přešel 12. července 1938 majetek na jejich dceru Hildegardu a jejího manžela Rudolfa Dorschnera, narozeného 6. října 1898 v Rovné, který byl zaměstnán jako myslivec na zdejším velkostatku Viktora Brand-Kopala. Jejich svatba se odehrála v kostele sv. Petra a Pavla 25. října 1930. Manželé pak vlastnili hostinec čp. 16 v Kostelní Bříze a kůlnou, stájí a tanečním sálem a řadou pozemků.

Jméno Zartner ale bylo spojeno především s lidovým muzikantem Antonem Zartnerem (* 21. 2. 1836 v Kamenici – † 31. 7. 1921 v Kostelní Bříze), který hrál na housle ve velmi oblíbené dudácké kapele z Bystřiny. Ta si na živobytí vydělávala hraním v lázeňských městech v okolí a její hlavní atrakcí byl právě houslový virtuos Zartner. Ten proslul hraním na housle s rukama za zády, díky čemuž si vysloužil žertovnou přezdívku „Arschgeiger des Kaiserwaldes“ (prdelový houslista Císařského lesa). Svou produkcí údajně natolik nadchl jistého ruského velkoknížete v Karlových Varech, že ten mu za jeho výkon měl zaplatit neuvěřitelných 700 zlatých (Jaša 2010, str. 134).

U Bílého koníčka

Již nějaký čas předtím se začal jejich hostinec nazývat „U Bílého koníčka“. Jméno zřejmě vzniklo z potřeby zařadit místní pozoruhodný tradiční podnik i pojmenováním mezi ostatní podobně vyhlášená pohostinská zařízení. Například nejznámější hostinec v blízkém Lokti se jmenoval stejně. Až později, patrně po moderní přestavbě na hotel na rozhraní 19. a 20. století, byl loketský podnik přejmenován na „Bílý kůň“.

V první polovině 20. století byla k hlavní budově hostince přistavěna přístavba tanečního sálu a v areálu přibyl ještě objekt kuželníku.

Za komunistů od 50. let 20. stol.

Po druhé světové válce byl Rudolfovi a Hildegardě Dorschnerovým majetek, jehož hlavní součástí byl hostinec čp. 16 v Kostelní Bříze, podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy, z 25. října 1945, zkonfiskován.

Hostinec čp. 16 byl naštěstí po zrušení Vojenského výcvikového táboru Prameny vyňat ze zemědělského záboru a dostal se do správy místního národního výboru, který po obnovení civilní správy na tomto území obec řídil. V hospodě byla zřízena pohostinská provozovna, jež patřila lidovému spotřebnímu družstvu Jednota.

Vedle pohostinského zařízení byl objekt domu čp. 16 využíván také jako kulturní dům. K pořádání společenských akcí sloužil sál v přístavbě, který prodělal v polovině šedesátých let stavební rekonstrukci. Při ní byla zčásti opravena i fasáda hlavní budovy. Běžná stavební údržba historické stavby ale soustavně prováděna nebyla a i ona z tohoto důvodu postupně chátrala.

Až do své rekonstrukce v „akci Z“ sloužil sál jako opravna zemědělských strojů (Jaša 2010).

Výměrem Okresního národního výboru v Sokolově z 28. září 1973 byla provozovna v Kostelní Bříze zařazena v rámci kategorizace úrovně pohostinských zařízení mezi hostince IV. kategorie.

Jakožto stavebně historická památka chebské lidové architektury byl dům čp. 16 v Kostelní Bříze na doporučení orgánů státní památkové péče zařazen podle usnesení ONV v Sokolově č. 154 z 23. srpna 1974 do seznamu chráněných památek lidové architektury.

Současnost (2010)

Hostinec vlastní firma Envircon s.r.o., opravuje jej, a hodlá otevřít hostinský provoz.

Prameny

• Vladimír Vlasák: Dějiny hostince č.p. 16. 2009.
• Luděk Jaša: Zaniklé obce na Březovsku. 2010.
• Neznámý zdroj, možná časopis Arnika

One Response to “Hostinec čp. 16”