V rácmi projektu ACTA PUBLICA se uskutečnil i seminář Jak sestavit rodokmen (prezentace v PDF). V prezentaci se dočteme i o matrikách:

Faráři patrně nevedli až do poloviny 16. století žádné knihy, záduší si spravovala každá obec prostřednictvím volených kostelníků, o svatbách, křtech i úmrtích podávali svědectví pamětníci. Vedení matrik nařídil katolickým farářům tridentský koncil v r. 1563 na zasedání jednajícím o reformě manželského práva. V českých zemích bylo vedení matrik nařízeno rozhodnutím olomoucké synody z r. 1591 (pro Moravu) a pražské synody z r. 1605 (pro Čechy).

Matriky pro Kostelní Břízu

Církevní matriky Kostelní Břízy ze Státního oblastního archivu v Plzni.

Ukázka z knihy oddaných, signatura 52, období 1899-1932:

Kniha oddaných, 1899-1932. Odkaz vede do aplikace na prohlížení matrik.

Hans von Hamerrstein

V historických pramenech je uchována pověst o modré zámecké komnatě, v níž se scházela německá šlechta za druhé světové války a plánovala atentát na Hitlera. Je to pravda? Odpověď se dozvíte v dalších odstavcích.

Na zámku v Kostelní Bříze žili často příslušníci rodiny Hammersteinů. Hans von Hamerrstein (viz obrázek) byl rakouský spisovatel a politik. Jeho manželka Christiane, rozená Zeleny, byla sestrou Marie Zeleny, provdané za Gotlieba svobodného pána Brand-Kopala. Politická kariéra Hanse von Hammersteina vyvrcholila v roce 1936-38, kdy byl nejdříve ministrem spravedlnosti ve 3. Schuschniggově vládě, potom spolkovým komisařem pro kulturní propagandu Ministerstva výuky.

Večer 11. 3. 1938, tedy den před připojením Rakouska k Třetí říši, spěchal na spolkové kancléřství, aby informoval Schuschnigga o lžích a provokacích týkajících se údajných nepokojů v Rakousku vysílaných říšským rozhlasem, a to bezprostředně před tím, než spolkový kancléř pronesl svou rozlučkovou řeč k rakouskému lidu.
V předsále kancléřství křičel Hammerstein za přítomnosti Seyß–Inquarta a Gleise–Horstenau: „Ať žije Rakousko. Lži mají krátké nohy!“ a „Dnes se stydím, že jsem Němec„. Pak se obrátil k Seyß–Inquartovi a Gleisi–Horstenau a křičel: „Ano, to je konec Rakouska, ale můžeš si být jistý, že to je také konec Německa“. K tomu tehdejší ministr zahraničí Dr. Guido Schmidt řekl, že „alespoň jeden člověk našel odvahu ještě něco říct“.

Bezprostředně na to byl Hammerstein poslán na dovolenou a tehdejším ministrem výuky byl donucen podat žádost o penzionování.

Penzi obdržel podle tehdy platných pravidel, ale s poukazem na „nové“ skutečnosti mu byla penze snižována. V té době bydlel i se svou rodinou velmi často právě v Kostelní Bříze. V roce 1943, jako 62 letý, byl povolán k válečnému nasazení na stavebním odboru zemské rady v Kirchdorfu. Ze zdravotních důvodů byl ale od povinnosti osvobozen.

V souvislosti s atentátem na Hitlera byl Hammerstein v rámci vlny zatýkání 21. 7. 1944 zatčen Gestapem. Byl pak poslán do trestně výchovného tábora Wegscheid a poté do koncentračního tábora Mauthausen, kde ho Američané osvobodili v poslední den války. Hammerstein měl ovšem tak podlomené zdraví, že zemřel dva roky na to 8. 8. 1947.

Je více než pravděpodobné, že Hammerstein ani Brand-Kopalové do přípravy atentátu na Hitlera zapojeni nebyli. Msta na těch, kteří se příprav účastnili, byť jen i nepřímo, byla mimořádně krutá a zasahovala celé příbuzenstvo včetně dětí. Proto se zdá, že zatčení Hammersteina bylo opatření spíše preventivní, případně bylo situace využito k vyřízení starých účtů.

Pokládám tedy pověsti o přípravě atentátu na Hitlera v KB za mýtus.

Důležité osoby

Arthur Seyß-Inquart – rakouský politik, na přímou intervenci Hitlera jmenován ministrem vnitra Schuschniggovy vlády, člen rakouské NSDAP, po odstoupení Schuschnigga 11.3. 1938 spolkovým kancléřem, říšský komisař Rakouska, SS-obergruppenführer, říšský ministr bez portfeje, odsouzen norimberským procesem a popraven.

Edmund Glaise-Horstenau – rakouský důstojník, po odstoupení Schuschnigga vícekancléř pod Seyß–Inquartem, generál Wehrmachtu, po zatčení v květnu 1945 spáchal sebevraždu.

Na mapě najdeme povětšinou bývalé kříže

Organizace MAS Sokolovsko realizuje projekt Obnova reliktů Slavkovského lesa (další info). Jeho podstatou je výběr zhruba třiceti objektů z doby zaniklých obcí a zpracování architektonického návrhu na jejich obnovu/zachvování. V případě Kostelní Břízy je uvažováno o

• náhrobních kamenech na hřbitově,
• „Ježíších na kříži“ (boží muka podél cest – litinový odlitek Ježíše na kříži na kamenném podstavci),
• Císařské cestě.

Architekt by zpracoval plán na citlivé vrácení kamenů na hřbitov (kam a jak je umístit), na obnovu božích muk a Císařské cesty. Věc je v jednání, záleží na postoji města a zpracovatelů projektu. K projektu se však může vyjádřit úplně každý – stačí napsat komentář k článku (dole na stránce) nebo mně zprávu na e-mail rfiser@gmail.com. Nebo máte-li nápad na zahrnutí jiného objektu, napište!

Vyplňte prosím dotazník projektu Obnova reliktů.

O poloze křížů vypovídá mapa

Na trochu oddálené katastrální mapě najdete kříže, stejně jako na mapách stabilního katastru:

Kříž u cesty

Kříž v zatáčce

Jak vypadá a kde je Císařská cesta?

Popravdě řečeno nevím, odkud pochází toto pojmenování. Cesta ale vede od zámku (dolů po cestě podél zámku k čističce odpadních vod a po cestě dále) směr zemědělský statek a dále Velká halič. To vše je stále po stezce sv. Vavřince. A z Velké Haliče cesta vede… asi směr Arnoltov (Špígl) k zámku.

Císařská cesta Kostelní Bříza - Arnoltov

Spartakiáda. Foto: archiv M. Mašína

Zde na této fotografii v popředí sedí muž, jemuž jsme říkali Hašprda, býval zaměstnancem statku a rozhodně nebyl nepřítelem alkoholu. Vedle polehává příslušník naší roty, v zadní řadě zprava sedí pracovník statku, vedle v civilu poručík Stano, dále četař Jindra Moravec, jak jinak, než v civilu, řadu uzavírám já. Byl to den plný pohody, návštěvníků bylo dost, přijeli i oficielní hosté z ředitelství Vojenských lesů a statků, vyhrávala dechovka, fungovala již hospoda na návsi. Sestava zemědělské mládeže se pak veřejnosti v rámci okresu Sokolov předvedla ještě jednou. Vím, že v celostátním tisku byla pak uveřejněna fotografie onoho živého “snopu obilí” s informací o tom, že jde o skupinu cvičenek z Kostelní Břízy. Škola odjela na celostátní spartakiádu do Prahy 23. 6. 1955 a účastnila se Dnů mládeže 1. celostání spartakiády.

Zdroj: komentář p. Mašína k této fotografii

Další dobové fotografie M. Mašína.

Jako první zdroj uvádím Luďka Jašu, který má na svých stránkách pohlednic několik.

Dále jsou zde internetové aukce, kde bylo/je k nalezení několik pohlednic.

Osobně se ke mně dostaly tyto pohlednice:

Pohlednice z r. 1930

Pohlednice z r. 1930

Kostelní Bříza (VČ)

Arnoltov (VČ)

Interneové aukce

Zájemci o historii obce mohou narazit na serverech typu Ebay a Aukro na staré pohlednice s obecními motivy. Na těchto stránkách stačí zadat do vyhledávacího políčka slovo kirchenbirk…

Kirchenbirk - Kostelní Bříza K.k. Postamt, Geschäfthaus Hönig, r. 1910

Grus aus Kirchenbirk / Pozdrav z Kostelní Břízy (1/2)

Grus aus Kirchenbirk / Pozdrav z Kostelní Břízy (2/2)

Mapa Slavkovského lesa a Chebské pánve z 1. pol. 20. stol.

Předseda MNV v Kostelní Břize Z. Bezděkovský s tajemníkem J. Hálou odevzdávají národníma umělci K. Högerovi čestné občanství.

Dne 14. 6. 1974: „My, rada starších obce Kostelní Břízy, spolu se vším lidem zbrojným s dělným i příslušníky cechův rolnických a lesnických“ rozhodli, že si přejeme, bys ctný mistře, Karle z rodu slovutných Högerů…“ (viz r. 1974) Tušíte správně, jedná se o jmenování herce Karla Högera čestným občanem Kostelní Břízy. V. Číhal nám poslal článek ze Svobodného slova Občan Karel Höger (7/1974), kde se o aktu jmenování můžeme dočíst. Zajímavá je informace, že v té době měla obec 300 obyvatel. A takto vypadala na fotkách.

• Autor: Rudolf Kašpar
• Datum: r. 1987
• Zdroj: neznámý, k dispozici je samostatná kopie

Touto reprodukcí pořízenou z pohlednice, která se prodávala v roce 1917, bych chtěl přiblížit mladším občanům našeho okresu, jak v té době vypadala hornická krajina bývalého Falknova, dnešního Sokolovska. I když jde o pohled z ptačí perspektivy, vytvořený rukou neznámého autora, dává nám svědectví a rozmístění osad, měst a obcí, ale hlavně dokumentuje tehdejší lokality těžby uhlí. Některé z těchto obcí musely zcela ustoupit narůstající těžbě uhlí, a to hlavně přechodem hlubinného dobývání na povrchové. Velký podíl na této skutečnosti má technický rozvoj a pokrok a stále se zvětšující požadavky na množství těženého uhlí pro potřeby rozvíjejícího se průmyslu.

Sokolovsko v r. 1917. Zdroj: pí. Velíšková

Pamětníci, lépe řečeno mí vrstevníci, si nad snímkem určitě povzdechnou steskem po krásné a téměř nedotčené přírodě. Dnešní „Měsíční krajina“ nemá již nic společného se stavem na pohlednici před 70 lety.

Není však třeba věšet hlavu. Skutečnost zůstává, že naše národní hospodářství se bez této velice cenné suroviny neobejde a doposud neexistuje jiný, racionálnější způsob těžby uhlí. Na úpravy vytěžených lokalit do původního stavu jsou vypracovány perspektivní dlouhodobé plány, s jejichž skutečnýmu výsledky se setkáváme v okolí Sokolovska na každém kroku. Jde o plánovité zavážky lomů, úpravy terénů až po konečnou fázi – zalesňování. Je třeba si zároveň uvědomit, že všechny tyto práce stojí naši společnost nemalé finanční částky. Proto bych chtěl požádat všechny občany Sokolovska, aby si vážili životních podmínek a přírodního bohatství a krás. Aby nebyli nevšímaví a lhostejní k počínání vandalství – vandalismu některých jednotlivců, kterého se dopouštějí na naší přírodě, která po rekultivaci opět začíná plnit svůj původní význam a poslání.

Vždyť bez – přírody, stromů, květin, zvěře přece nemůžeme žít! •

Za zapůjčení kopie článku děkujeme paní Velíškové, Kostelní Bříza

Původní pohlednice

Na reprodukci vidíme dole uprostřed zmínku o autorovi: Atelier F. Felle. Jsnv. Ta nás navede k původní barevné pohlednici s názvem Falkenau a. E. und Umgebung (Sokolov a okolí), která je nabízena k prodeji.

Sokolov a okolí v r. 1917, barevná pohlednice

Kirchenbirk - Kostelní Bříza K.k. Postamt, Geschäfthaus Hönig, r. 1910

Grus aus Kirchenbirk / Pozdrav z Kostelní Břízy (1/2)

Grus aus Kirchenbirk / Pozdrav z Kostelní Břízy (2/2)

Mapa Slavkovského lesa a Chebské pánve z 1. pol. 20. stol.

Následují novější kusy: