Počet obyvatel a domů
| Rok | Počet domů | Počet obyvatel |
|---|---|---|
| 1525 | 15 usedlostí | 120 |
| 1654 | 11 usedlostí | 89 |
| 1757 | 14 usedlostí | ? |
| 1785 | 37 | ? |
| 1847 | 51 | 355 |
| 1878 | 51 | 342 |
| 1886 | 53 | 339 |
| 1893 | 53 | 358 |
| 1900 | 51 | 379 |
| 1910 | 50 | 363 |
| 1921 | 52 | 325 |
| 1930 | 55 | 347 |
| 1939 | – | 324 |
| 1. 12. 1945 | – | 380 |
| 1. 1. 1948 | – | 114 |
| 1. 3. 1961 | – | 117 |
| 1. 12. 1970 | 15 | 97 |
| 1. 11. 1980 | 16 | 71 |
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
Občanská vybavenost
| Datum | Objekt |
|---|---|
| Počátek 15. stol. | Fara a kostel sv. Petra a Pavla |
| 1525 | Krčma, škola při faře |
| 16. stol. | Šlechtické sídlo, tvrz: nejasná existence, příp. poloha. Část autorů zmiňuje terénní náznaky u hřbitova. Dřevěný kostel přestavěn na kamenný. |
| 1654 | Panský ovčín, mlýn |
| 1757 | Malý vrchnostenský dům, zemědělský dvůr, pivovar, tři rybníky, mlýn Herrnmühle (majetek vrchnosti) |
| 1767 | Zámek |
| 1802 | Výstavba nového kostela |
| 1830 | Chudinský institut |
| 1847 | Panský dvůr a ovčín, pivovar na 8 sudů a palírna kořalky; vrchnostenský ranhojič a porodní bába; špitál; |
| 19. stol., poč. | Přestavěna fara na patrovou; k presbytáři kostela přistavěna hrobka jeho patronů a majitele statku; rozšířen hřbitov |
| 19. stol., 2. pol. | Při statku byl pivovar s várkou 24 hl. a ročním výstavem 1600 hl. a pracovala pila, šindelovna a cihelna. Mlýn Neumühle, pekařství, řemeslnictví a kovářství a bednářstvím, a obchodníci (tři hostince a dva obchody). Četnická stanice, obvodní sídlo lékaře, porodní asistentka. |
| 1875 | Poštovní úřad |
| 1886 | Spolek dobrovolných hasičů |
| 1893 | Nová jednopatrová školní budova |
| Do r. 1935 | Spolek veteránů, spolek zpěváků a divadelních ochotníků a hudební spolek |
| 60. léta 20. stol. | Základní škola a pošta, jednatelství státní spořitelny, místní lidová knihovna, panský dům adaptován na kulturní dům, autobusová doprava. Svaz požární ochrany, Československý svaz mládeže, Svazarm a podobně |
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
Loketský urbář rodu Šliků z let 1523-1525
Ve vsi bylo podle urbáře celkem 15 usedlostí poddaných a jedna opuštěná. O poddané ve vsi se dělily tři vrchnosti: sedm usedlostí a jednu poustku vlastnil Engelhard ze Steinbachu (1 dvůr, 1 půldvůr a 5 čtvrtdvorů, nazývaných herberg, poustka byla ctvrtdvůr), pět jich patřilo ke kynšperskému hradu (1 třičtvrtinový dvůr a 4 čtvrtinové dvory)a tři vlastnil Jošt, oltářník v Kynšperku (1 dvůr a 2 půldvory). Jelikož pojem dvůr (Hof) je to chápan také jako plošná míra ochající se zhruba 10,5 ha, zjišťujeme, že celková výměra půdy obhospodařované poddanými v Kostelní Bříze byla tehdy asi 70 ha. Největší plocha (celkem 3 dvory) byla poddána Steinbachům, o třetinu menší majetek (2 dvory) vlastnila církevní osoba a o něco ještě menší vlastnictví (1 a ¾ dvora) bylo pořízeno kynšperskému hradu, tedy přímo Šlikům. Sociální zvrstvení poddaných určovala zejména velikost obhospodařovaného majetku. Byli zde tedy dva vlastníci dvorů, jeden tříčtvrtinového dvora, tři polovičních dvorů a devět čtvrťdvorů. Při jednom čtvrtdvorním hospodářství byla provozována krčma vylepšující ekonomickou situaci jeho majitele. Jurisdikci nad poddanými ve vsi měli jejich feudálové (tzv. Ruhrecht) a hrdelní právo vykonával pro celo ves soud v Kynšperku / tzv. Halsgericht). Ve vsi měl jistě pozemkový majetek také místní farář, který za svých příjmů odváděl daň 2 zlatých. Uvažujeme-li v průměru na jednu poddanskou usedlost osm lidí, můžeme stanovit podle údajů urbáře tehdejší počet obyvatel v Kostelní Bříze na zhruba 120 lidí.
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
Berní rula z roku 1654
Vidíme zhoubné důsledky třicetileté války.
Statek v té době tvořila nadále jediná ves Kostelní Bříza, již obývalo 89 lidí. Válečné následky dokládá skutečnost, že ve vsi bylo jen jedenáct poddaných usedlostí, pět jich bylo ještě pustých, tedy zhruba třetina z předválečného stavu, a jedna usedlost byla po válce v roce 1653 nově vybudována. Obyvatelé hospodařili na celkem 42,5 ha půdy, z níž bylo 25,5 ha polí a 17 ha luk. Chovali 8 volů, 24 krav, 19 jalovic, 43 ovcí, 5 prasat a 16 koz. Ve vsi byl panský ovčín a pracoval mlýn. Svým rozsahem Kostelní Bříza patřila ve srovnání s vesnicemi Slavkovského lesa té doby ke středně velkým, ale její význam jej přerůstal skutečností, že byla samostatným útvarem vrchnostenské správy a sídlem správy církevní.
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
Tereziánský katastr pořízený pro České království do roku 1757
Jeho sídlo šlechty sloužil v té době v Kostelní Bříze malý vrchnostenský dům. Bylo zde 14 poddanských usedlostí, z nichž čtyři měly výměru půdy do 5 strychů a deset nad 5 strychů. Dohromady obhospodařovaly 104 strychů polí (30 ha) a 35 strychů luh (10 ha). Zřejmě část kdysi poddanské půdy přešla do režijního šlechtického hospodářství, neboť vrchnost vyžadovala od poddaných na své zemědělské a lesní půdě ve vsi každodenní robotní povinnosti, za něž platila minimální mzdu. K vrchnostenskému hospodářství náležely vedle zemědělského dvora také pivovar, pro který byl na statku pěstován chmel, tři rybníky, od roku 1713 známý nový mlýn, nazývaný také Herrnmühle (panský mlýn), a lesy. Ve vesnici Kostelní Bříza byly dvě židovské rodiny živící se obchodem a poddaní si zlepšovali svoji hospodářskou situaci výrobu a prodejem plátna. Na škole, která byla zřízena při faře již v 16. století, působil učitel.
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
Konec feudální epochy r. 1847
V 51 domech (v roce 1785 jich bylo pouze 37) žilo 355 obyvatel, z nichž 13 rodin bylo židovských. Vcelku vyrovnaný zde byl rozsah dominikální a rustikální půdy, poddaní měli více půdy zemědělské, vrchnost lesní. Vedle převažujícího zemědělského hospodářství, jež představovala poddanská hospodářství as vrchnostenské podnikání soustředěné do panského dvora a ovčína, jistý podíl na obživě mělo řemeslo a obchod, ve kterém se uplatňovala zvláště významná židovská komunita. Při panském hospodářství pracoval pivovar na 8 sudů a palírna kořalky. Zdravotní služby pro Kostelní Břízu a k statku připojené vsi zajišťoval vrchnostenský ranhojič a porodní bába. Na základě nadace Julia Erdmanna z Groppau z roku 1729 byl ve vsi vybudován ve svobodném domě špitál poskytující svým chovancům základní životní péči. Pro podporu chudých byl na statku v roce 1830 zřízen chudinský institut (nadace pro chudé).
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
2. pol. 19. stol.
Ekonomický a společenský život obyvatel obce Kostelní Bříza byl ve druhé polovině 19. století a první polovině 20. století ovlivněn silnou indrustializací blízké Sokolovské pánve a naopak značně stagnujícím hospodářstvím v oblasti Slavkovského lesa, jež zůstalo jen u využívání zdejších tradičních odvětví lidské obživy. Projevilo se to v silné stagnujícím populačním vývoji i v minimálně se proměňující zástavě obce.
Z obce se téměř úplně vytratilo židovské obyvatelstvo a v době první republiky přišel do obce naopak malý počet lidí české národnosti, zejména správních zaměstnanců státu.
Nejdůležitějším hospodářským podnikem obce zůstal statek, který si původní vlastnictví nadále podrželi. Zůstal i v původní rozloze asi 690 ha půdy, z niž bylo 240 ha polí a luk a 420 ha lesů, jen ztenčené po pozemkové reformě roku 1919 a pouhé 2 hektary, které byly rozparcelovány. Dědickou cestou se jeho vlastnictví přeneslo na rodinu Karla Kopala povýšeného za vojenské zásluhy v roce 1852 do stavu svobodných pánů a v ní zůstalo až do roku 1945, kdy celý majetek byl zkonfiskován československým státem dr. Viktoru Brand-Kopalovi. Při statku, jehož základem bylo dvorní hospodářství, byl dále pivovar s várkou 24 hl. a ročním výstavem 1600 hl. a pracovala pila, šindelovna a cihelna. U zámku, kde sídlel vlastník statku, byla rozsáhlá zahrada a menší, nicméně dendrologicky zajímavý park.
Vedle selských hospodářství, jejichž výkonnostní byla citelně poznamenaná drsnějším klimatem i nízkou bonitou půdy, působili v obci řemeslnící, kteří před druhou světovou válkou provozovali mlýn (Neumühle), pekařství, řemeslnictví a kovářství a bednářstvím, a obchodníci, jež vedli tři hostince a dva obchody. Kostelní Bříza byla trhovou vsí, ve které se každoročně na den sv. Petra a Pavla,tedy 29. června, konal při církevní slavnosti jarmark přinášející vždy oživení obchodu do obce a který se také stával velkou společenskou události.
Spojení s okolním světem zajišťovaly nadále jen silnice, z nichž nejdůležitější byla okresní silnice vybudovaná ve druhé polovině 19. století jako odbočka státní silnice do Chebu, u Mýtiny z ní odvádějící spojení směrem na Kostelní Břízu a dále do centrální části Slavkovského lesa. Od konce dvacátých let 20. zajišťovala mimo individuálních, technickým pokrokem rozšířených možností soukromá autobusová linka na trati Sokolov – Lazy, případně Bečov.
Farní škola působící kdysi v obci byla podle školských zákonů z konce šedesátých let 19. století přeměněna na obecnou školu, pro kterou byla uprostřed vsi vystavěna roku 1893 nová jednopatrová školní budova. Poštovní kontakt byl podstatně usnadněn od roku 1875 zřízením poštovního úřadu v Kostelní Bříze. V obci byla také četnická stanice a obvodní sídlo lékaře a provozovala zde činnost porodní asistentka.
Po demokratických uvolněních občanského života v habsburské anarchii se společenský vesnický život značnou měrou soustřeďoval do spolkové činnosti. V Kostelní Bříze byl již v dubnu 1886 založen spolek dobrovolných hasičů. Pro Kostelní Břízu a její okolí pak vznikl ještě do druhé světové války spolek veteránů, spolek zpěváků a divadelních ochotníků a hudební spolek. Jejich názvy jasně hovoří o druhu jejich činnosti.
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.
2. pol. 20. stol.
Po obnovení obce a její správy byla v Kostelní Bříze opět otevřena základní škola a pošta, bylo zřízeno jednatelství státní spořitelny a zahájila činnost i místní lidová knihovna. Dům čp. 16 s hrázděným patrem, zvaný panský dům, byl adaptován na kulturní dům. Do Kostelní Břízy začala pravidelně jezdit autobusová doprava. Obyvatelé obce se v rámci společenských možností, jež skýtal normalizovaný socialistický režim, sdružovali v tehdejších obvyklých organizacích typu Svaz požární ochrany, Československý svaz mládeže, Svazarm a podobně.
Podnik vojenská statky a jeho nástupci podřídili svým potřebám nejen hospodářský dvůr v Kostelní Bříze, ale také například jako skladiště jim sloužil kostel sv. Petra a Pavla. Údržba jimi užívaných objektů byla velmi špatná.
Soustřeďováním zemědělských provozů až do nesmyslně rozsáhlých celků se také hubily podmínky pro obyvatelstvo: buď bydlet do měst, nebo pracovat do průmyslové výroby, která právě na Sokolovsku poskytovala dostatek pracovních příležitostí i pro méně kvalifikované zemědělce.
Zdroj: Vladimír Vlasák, texty o dějinách obce, kostela a hostince pro Nadaci pro děti.