Tento text slouží jako úvod od historie Kostelní Břízy. Jeho hlavním zdrojem jsou odborné vědecké historické texty dr. Vlasáka, které na svých stránkách nabízí k přečtení Nadace pro děti. Upozornění: některé odkazy vedou na stránky obecní dobové socialistické kroniky, která však podává zkreslený pohled na tehdejší život.

Vznik Kostelní Břízy

Zdejší vrchovitá krajina a drsnější přírodní podmínky nelákaly příliš lidi k trvalému osídlení.

Od přírodní osy Ohře pronikalo do severní části Slavkovského lesa slovanské obyvatelstvo. Dodnes na něj upomínají některé místní názvy, například Březová (Prösau), Lobzy (Lobs) a Vranov (Frohnau). Slované zde však vytvořili jen řídce roztroušené lokality situovány spíše do chráněných míst údolí při vodních tocích.

Německá kolonizace od konce 12. stol.

Kolonizaci kromě jiných (klášter ve Waldsassen, ministeriální rody Nothaftové a Hartenbergové) organizovali také lantkrabí z Leuchtenbergu. První osidlovací vlna trvala zřejmě od konce 12. století až do první poloviny 14. století. Leuchtenbergové vytvořili za účelem správy území soustavu lén, v niž nižší feudálové, měšťané i poddaní byli svázáni řadou povinností se svými lenními pány.

Jiří John ve svém novinovém článku z r. 2004 tvrdí, že waldsaští mniši se usadili i v Kostelní Bříze. Asi i to bylo podle něj příčinou k tomu, aby jako protiváhu proti vlivu waldsaského kláštera založil český velmož a šlechtic Hroznata v roce 1193 český klášter v Teplé. Tuto informaci ovšem nenacházíme v žádném jiném zdroji.

Nejstaršími majiteli obce byli zřejmě Nothaftové, kteří v období let 1200-1250 vlastnili prakticky všechny osady Sokolovska. Jejich majetky postupně přebíral rod z Leuchtenberku (Jaša 2010, str. 116).

První písemná zmínka o obci a kostelu, Leuchtenbergové

Nejstarší zmínka o Kostelní Bříze s původním názvem Pirk (Bříza) je v seznamu leuchtenberských lén na Loketsku, který vzniknul přibližně v období 1360-1379. Podle něj byla obec udělena v léno pánům z Kynžvartu. Tento zdroj je prvním písemným pro většinu (i zaniklých) obcí v okolí.

Druhá a třetí zmínka jsou ze záznamů pražského arcibiskupství z let 1410 a 1415. Ty říkají, že farář z Kostelní Břízy, plebanus in Pyrk, uváděl do úřadu nové faráře ke kostelu ve Vranově. Z toho vyplývá, že v té době byla v obci fara a zřejmě i kostel, zasvěcený svatým apoštolům Petru a Pavlovi. O tom, že založení kostela časově úzce souvisí se vznikem zdejšího osídlení, svědčí zástavba obce, do níž kostel přirozeně zapadá.

Kostel však podle Luďka Jaši nebyl jedinou církevní stavbou té doby (Jaša 2010, str. 115). Název místa, kde se malý dřevěný kostel nacházel – Kirchberg (Kostelní kopec) – totiž údajně pochází od ještě staršího malého kláštera, který stál několik set metrů východním směrem a byl nazýván Kirchenbirk (Pirk). Podle kláštera se pojmenovávaly i další okolní objekty a místa (Klösterwiese, Klösterreith, Klösteracker ad.). Dnes se o klášteru neví nic dalšího.

Kromě fary a kostela je v 15. stol. písemně zmíněno také panské sídlo, a to v r. 1444.

Název vsi byl v 15. století rozšířen o kostel (Kostelní Bříza / Kirchenbirk), což jej odlišilo od nedaleké vsi stejného názvu, dnešního Habartova. Ovšem i její název byl změněn, a to na Habersbirk.

Rok	Název, statut, zmíněno
1370	Pirk, Pirkh, v leuchtenberských lenních listech
1410	exec. pleb. in Pyrk, v zemském archivu
1479	Kirchenpirk, v zemském českém archivu v Kynšperku (Vlasák 2)
1604	Kirchenpergk, v zemských deskách
1654	Kirchenpürg, v berní rule
1720	Kirchenbirk, ves s kostelem
1847	Kirchenbirg. Kirchenberg, Kirchenbirk, ves
1854	KIRCHENBIRK, obec
1880	městečko
1921	ves
1955	KOSTELNÍ BŘÍZA
*1976	osada obce Březová

Tabulka: Kuča (1998).

Steinbachové, 16. a 17. stol.

V 15. století získal část poddaných rytířský rod ze Steinbachu (česky Štampachu). V 16. století se tomuto todu podařilo zcelit pozemkovou držbu v celé obci. Statek Kostelní Bříza však zůstal obtížený lenními povinnostmi k hradu Lokti. Dosud nevyřešenou otázkou z této doby je, zda, a pokud ano, tak kde stálo šlechtické sídlo Steinbachů. Odpověď možná leží v tvrzi, kterou část historické literatury situuje severně od kostela do míst s terénními náznaky při kapličce.

Z r. 1513 je první písemná zmínka o zdejší škole, která však zřejmě neměla vlastní budovu, a tak využívala buď prostory fary nebo různě pronajaté místnosti v poddanských usedlostech, což se projevilo i v jejím přiléhavém označení Wanderschule.

Do první pol. 16. stol. přešla rozhodující část leuchtenberských pozemků a lén a vůbec většiny majetků na celém Loketsku na mocný rod Šliků. Jejich urbář popisující majetkoprávní a další společenské vztahy v letech 1523 až 1525 poskytuje první celistvější obraz o životě v obci. Bylo zde 15 usedlostí poddaných (cca 120 obyvatel) a krčma.

V 16. století přicházeli do celého Slavkovského lesa a především do míst s hornickou činností noví obyvatelé, hlavně ze Saska, přinášeli s sebou novou víru – luterství. I fara v obci přešla pod patronací vrchnosti do správy luterské církve.

Steinbachové se účastnili stavovského povstání proti vládnoucím Habsburkům spíše symbolicky. V průběhu 17. století se jako vlastníci statku Kostelní Bříza střídali se spřízněnou šlechtickou rodinou Winklerů z Heimfeldu.

Těsně po Třicetileté válce žilo v obci 89 lidí. Ta sice svým rozsahem patřila pouze ke středně velkým, ale byla navíc samostatným útvarem vrchnostenské správy a sídlem správy církevní.

Skoro celé 17. století byl statek Kostelní Bříza vystaven častému střídáním vlastníků, až se přes Julia Mulze z Valdova r. 1688 statek dostal k Juliu Erdmannu Antonínovi z Groppau. Ten se o svůj majetek, Kostelní Břízu, staral na rozdíl od předchozích držitelů řádně a zvelebil jej. Roku 1729 založil špitál pro chudé. Šikovnému správci a hostinskému Lorenzi Lippertovi ovdovělý a bezdětný Julius Erdmann Antonín z Groppau r. 1733 daroval panskou hospodu do vlastnictví.

Turbové a zámek, 18. stol.

Odkazem v Juliově závěti získal Kostelní Břízu r. 1732 císařskokrálovský dvorní rada Jan František z Turby, který dále přikoupil Arnoltov a Bystřinu, a vytvořil tak nový vrchnostenský správní celek, který existoval až do konce feudální éry. Obec mu patřila dalších 28 let.

Se zánikem lenní soustavy Loketska ve druhé polovině 17. století ztratil statek charakter lenního zboží a stal se svobodnou pozemkovou držbou.

V této podobě popsal statek Kostelní Břízu tereziánský katastr pořízený pro České království do roku 1757: K vrchnostenskému hospodářství náležely vedle zemědělského dvora také pivovar, pro který byl na statku pěstován chmel, tři rybníky, od roku 1713 nový mlýn Herrnmühle (Panský mlýn), a lesy. Ve vesnici byly dvě židovské rodiny živící se obchodem. Poddaní si svoji hospodářskou situaci zlepšovali výrobou a prodejem plátna. Na farní škole působil učitel. Poddaní robotovali každý den po celý rok za denní mzdu 4,5 krejcaru (Jaša 2010, str. 123).

V r. 1760 zde dali Turbové postavit budovu pro tehdejší starou školu. Už v r. 1780 musela být budova pro své malé rozměry přestavěna.

Do roku 1767 nechal Jan Václav Turba vystavět místo někdejšího malého vrchnostenského domu, jenž nelze zcela jednoznačně považovat za onu původní tvrz, nový jednoduchý zámek, který začlenil do areálu hospodářského dvora. Tento zámek ve 2. pol. 20. zchátral a v r. 2010 z něj zbývají jen naklánějící se obvodové zdi. Některé informace dnes uvádí, že se jen jednalo o přestavbu zámku zde již stojícího z 15. století, ale tvrzení zatím nebylo doloženo (Jaša 2010, str. 122). Spojitost vychází z doložené zmínky o panském sídle z r. 1444.

První krok k přestavbě již nevyhovujícího kostela učinil před svou smrtí 14. ledna 1772 majitel statku Kostelní Bříza Jan Václav z Turby, když ve své závěti odkázal 2000 do fondu na stavbu nového kostela.

Koncem 18. stol. získal hostinec dnešní podobu. V té době patřil Karlu Schimmerovi.

Lebrecht ze Spiegelu, nový kostel, 18. stol.

V r. 1773 se ovdovělá Marie Anna Turbová provdala za Karla Lebrechta ze Spiegelu, který byl v r. 1783 za zásluhy povýšen do rytířského stavu.

Jak dodnes připomíná nápis nad jižním portálem kostela sv. Petra a Pavla, nechal Karel Lebrecht od r. 1802 vystavět zcela nový kostel na místě stávajícího. Tehdy se ve fondu na jeho výstavbu nacházelo 5950 zlatých. Tehdy byla postavena i věž kostela, a nikoliv – jak se nesprávně traduje v části literatury – až roku 1842.

Po vymření rodu Spiegelů přešel po roce 1835 dědictvím statek Kostelní Bříza na spřízněnou rodinu Hennů z Hennebergu, konkrétně na Bohumila. Za nich se uzavřela feudální epocha v dějinách Kostelní Břízy, na jejichž samém konci (1847) byl vypracován její popis: v 51 domech žilo 355 obyvatel, 13 židovských rodin; kromě zemědělství částečně také řemesla a obchod (zejm. židé), pivovar na 8 sudů a palírna kořalky, vrchnostenský ranhojič a porodní bába, špitál financovaný z nadace Julia Erdmanna z Groppau z roku 1729 a chudinský institut (nadace pro chudé) z r. 1830.

V prvních desetiletích 19. století byly v život uvedeny dodnes zachované podoby všech církevních stavby v obci. Patrová budova fary (čp. 21) byla vystavěna podle plánů stavitele Václava Madera. Při severní straně presbytáře kostela byla přistavěna rodinná hrobka patronů kostela, majitelů statku a při této straně kostela byl rozšířen hřbitov pro celý farní obvod.

Občanská revoluce r. 1848

Správní území obce po revoluci z let 1848 a 1849 bylo určeno dle vyměření stabilního katastru z r. 1841. V r. 1882 k němu byl připojen Arnoltov.

Z poddaných se stali svobodní občané a vlády se v roce 1850 ujalo obecní zastupitelstvo v čele se starostou a užším řídícím orgánem – obecní radou. Obec patřila do okresu Sokolov.

Po smrti Bohumila v r. 1841 přešly majetky po dohodě mezi sourozenci na Karla, který je ale r. 1846 prodal své sestře Františce hraběnce z Auersbergu, manželce Josefa Jáchyma Auersberka. Františka v r. 1872 majetky prodala staršímu sourozenci Bohumilovi. Ten se oženil s Arnoštkou, svobodnou paní z Kopalů, na niž r. 1899 přepsal všechny své majetky (Jaša 2010, str. 126). Mimochodem, Karlova dcera Maria Henn se r. 1882 provdala za c. a k. plukovníka, Viktora svobodného pána z Kopalů, který byl v r. 1892 pochován na zdejším hřbitově.

Život koncem 19. stol.

Ve 2. pol. 19. stol. probíhala industrializace Sokolovské pánve, ale hospodářský vývoj ve Slavkovském lese spíše zakrňoval. Počet obyvatel v obci se v průběhu dalších dekád již nezvyšoval.

Nejdůležitějším hospodářským podnikem obce zůstal statek, který si původní vlastnictví nadále podrželi. Při statku, jehož základem bylo dvorní hospodářství, byl dále pivovar s várkou 24 hl. a ročním výstavem 1600 hl. a pracovala pila, šindelovna a cihelna. U zámku, kde sídlel vlastník statku, byla rozsáhlá zahrada a menší, nicméně dendrologicky zajímavý park. Vedle selských hospodáství trpících z neúrodné půdy působili v obci řemeslníci prvozující mlýn (Neumühle), pekařství, řemeslnictví a kovářství s bednářstvím, tři hostince a dva obchody.

Obec měla právo pořádat dvakrát ročně výroční trhy, jarmarky. První se konal čtvrté pondělí v březnu, druhý, podzimní, býval každoročně o čtvrtém říjnovém pondělí (Jaša 2010, str. 128). Další jarmark se konal v den sv. Petra a Pavla, 29. června, při církevní slavnosti, která byla velkou společenskou události. Kostelní Bříza se tak stala přirozeným centrem pro okolní vesnice a osady, a to i z hlediska poměrně bohatého spolkového a společenského života.

Nejdůležitějším spojem s okolním světem byla okresní silnice vybudovaná ve druhé polovině 19. století jako odbočka státní silnice do Chebu. Z obce vedla dále do centrální části Slavkovského lesa.

Poštovní úřad byl zřízen r. 1875. Farní škola byla přeměněna na obecnou školu a v r. 1893 pro ni byla uprostřed vsi vystavěna nová jednopatrová budova. V obci fungovala četnická stanice, obvodní sídlo lékaře a porodní asistentka.

S uvolněním poddanství se rozvíjel občanský život. V r. 1886 byl ve vsi založen spolek dobrovolných hasičů. Později přibyly spolky veteránů, zpěváků a divadelních ochotníků a hudebníků.

Dění po II. světové válce, odsun obyvatelstva, vojenský prostor

Po smrti Arnoštky r. 1915 přešly majetky na jejího zetě Viktora, svobodného pána z Brand-Kopalů, který byl posledním majitelem obce. Vlastnil řadu pozemků, pivovar, pilu, cihelnu v Arnoltově a zámek v Kostelní Bříze. Zdejší pivo se jmenovalo Kircher Bier a dochovaly se tácky a lahve.

Z první světové války se nevrátilo 14 mužů, z druhé světové války pak 23 (14 padlých, 9 nezvěstných).

Od konce 20. let 20. století zajišťovala dopravu na trati Sokolov-Lazy (Bečov) soukromá autobusová linka.

15. května 1935 navštívil Kostelní Břízu arcibiskup pražský, Monsignor Karel Kašpar. Ve slavobráně umístěné mezi farou a kostelem sv. Petra a Pavla byl arcibiskup uvítán svobodnými pány z Brand Kopalů, starostou Maxmiliánem Mikschem, farářem Franzem Beckem a mnoha dalšími. V průvodu se pak vydali ke kostelu, kde arcibiskup sloužil mši a uděloval biřmování. Více informací a fotky v článku.

Během druhé světové války byli v obci vězněni francouzští zajatci (v odkazovaném textu se dočtete o vztahu obce k Francii).

Druhá světová válka uvedla do pohybu procesy, jež hluboce ovlivnily a dá se říci, že skoro zlomily běh dosud vcelku kontinuitního vývoje Kostelní Břízy a jejího okolí. V roce 1946 bylo odtud stejně jako odjinud v pohraničí českých zemí vystěhováno v odsunu německé obyvatelstvo. Jen pozvolna nahrazovali původní obyvatele noví osídlenci převážně české a slovenské národnosti. Přinášeli si s sebou obvykle odlišné návyky a smýšlení, než měli původní obyvatelé, a jejich vztah ke všem pozůstatkům po nich měl převážně materiální povahu (citace Vlasák 2).

K Viktoru Brand-Kopalovi: „Jeho činnost za války byla v r. 1946 posouzena jako protistátní, a tak stát na jeho majetek dne 8. února 1946 uvalil národní správu. Stalo se tak na základě zákona č. 5/1946 Sb. Následně Viktor Brand-Kopal musel nuceně vysídlit, odstěhoval se do Rakouska.“ (Jaša 2010, str. 127). Podobně přišel o velkostatek Krásná Lípa, začleněný od roku 1897 do majetkového komplexu Císařský Les – Kladská, německý knížecí rod Schönburg-Waldenburg.

Po válce

Již od doby odsunu Němců byl realizován záměr obsadit centrální Slavkovský les pro potřeby československé armády. Tento prostor byl po odsunu vylidněný a následná obnova života i správy této oblasti byla řešena tak, že již ke konci čtyřicátých let se z ní vytratily všechny základní společenské funkce. Přesto do obce přicházeli noví obyvatelé, Češi, Slováci i jiné národnosti.

Vojenský prostor by zřízen v r. 1948. Československá armáda do své správy dostala většinu území Slavkovského lesa. Jeden z provozů Vojenských statků byl umístěn do někdejšího dvorního hospodářství brand-kopalovského velkostatku v Kostelní Bříze. Poloha na okraji vojenského prostoru Kostelní Břízu zachránila od likvidace. Tehdejší život si můžeme prohlédnout na fotografiích od Miroslava Mašína, který zde sloužil jako voják. Vojenský prostor byl zrušen 15. 8. 1954. Kronika popisuje rozsáhlé demoliční akce za doby existence vojenského prostoru.

Život za vlády komunistů

V obci byl 10. října 1954 zvolen místní národní výbor, do jehož správy byla kromě Kostelní Břízy svěřena ještě katastrální území Arnoltov, Bystřina, Krásná Lípa, Ostrov, Rovná, Rudolec, Studánka a Vranov. Postupně zde byla otevřena základní škola a pošta, jednatelství státní spořitelny, místní lidová knihovna, prodejny. Lidé se sdružovali v tehdejších obvyklých organizacích typu Svaz požární ochrany, Československý svaz mládeže, Svazarm a podobně. V obci bylo obyvatelstvo pestrého národnostního složení. Při sčítání lidu v roce 1970 obývalo obec 156 Čechů, 100 Slováků, 1 Polák, 14 Němců, 3 Ukrajinci a jeden občan nezjištěné národnosti. Zde o osobách cikánského původu.

Státní zemědělský podnik (reorganizace) využíval hospodářský dvůr (zámek a přilehlý statek) a kostel, což se výrazně negativně projevilo na jejich stavu. Hostinec č.p. 16 s hrázděným patrem byl upraven na kulturní dům. Zajímavá je historie zásobování vodou.

Ačkoliv byla obec oproti jiným lokalitám v prostoru vojenského pásma ve Slavkovském lese ušetřena záměrné devastace původních stavebních objektů, většina těchto obytných i hospodářských budov padla za oběť organizované demoliční akci v roce 1957. V letech 1958 až 1965 byl zlikvidováno kromě centrálního litinového kříže a kamenné zdi oplocení hřbitov při kostele sv. Petra a Pavla.

Centralizace místní správy v Československu v 70. letech postihla i stále velmi řídce osídlenou oblast Slavkovského lesa. Celé rozsáhlé území spravované MNV v Kostelní Bříze bylo 1. 4. 1976 dáno do správy městskému národnímu výboru v Březové. Od té doby je Kostelní Bříza jednou z přidružených (integrovaných) obcí Březové.

Způsob socialistického hospodářství se těžce dotkl lidí v celém Slavkovském lese. Sdružováním zemědělských provozů až do nesmyslně velkých celků vzalo jednotlivcům šanci na samostatnou obživu. V obci nebyl udržován bytový fond. Bydlení v ní nebylo pro lidi zajímavé, a tak se vylidňovala. Zde o rekreačních chalupách.

Na neobhospodařovaných plochách půdy se zde od 70. let mimořádně rozšířila od Kynžvartu a Kladské botanicky sice zajímavá, ale při zhoubná rostlina bolševník (heracleum).

O životě za socialismu se barvitě rozepisuje dobová obecní kronika. Zápisy ze 70. let informují o plnění volebního programu, o soutěži národních výborů a vůbec o životě… viděno tehdejšíma oficiálníma očima. Fotografie ze života v pozdější 2. polovině 20. stol. máme od pana Láliše.

Typické zdejší prostředí s pohraniční atmosférou se hodilo filmařům. Zde a v okolí byl natočen film Sedmého dne večer (obsahuje fotografie z filmu) s Karlem Högerem, který od obce získal čestné občanství. Zajímavé jsou fotografie z r. 1973 a z let 1973 a 1977 od Miroslava Mašína. Více o všech třech filmech z obce.

Závěr

„I když prošla Kostelní Bříza od roku 1945 hlubokým úpadkovým obdobím, zůstává však zřejmě stále nejlépe zachovaným původním sídlištěm vesnického typu ve vrcholové části Slavkovského lesa, které stále ještě může mnohým, s čím se tu každý návštěvník setká, vypovídat o lepších i horších osudech svého dlouhého vývoje.“

Prameny

Text je výtahem z textů dr. Vlasáka. Ostatní zdroje jsou citované.

• Vladimír Vlasák: Stručné dějiny Kostelní Břízy. Text Nadace pro děti, 2009.
• Vladimír Vlasák: Dějiny kostela sv. Petra a Pavla. Text Nadace pro děti, 2009.
• Vladimír Vlasák: Dějiny hostince č.p. 16 v Kostelní Bříze. Text Nadace pro děti, 2009.
• Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; III. díl, Praha 1998, str. 99-100
• Luděk Jaša: Zaniklé obce na Březovsku. 2010.
• Jiří John, článek z Týdeníku Sokolovska, r. 2004.

Zajímavost: církevní matriky Kostelní Břízy ze Státního oblastního archivu v Plzni.