Následuje vyjádření pana Josefa Brtka (Městské muzeum Mariánské Lázně) ze dne 20. 7. 2000 k tématu památkové ochrany kostela sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze.

Bývalý farní kostel v kostelní Bříze je zapsán ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek okresu Sokolov pod rejstříkovým číslem 621. Pod památkovou ochranu spadají

• kostel,
• severní přístavek s oratoří v patře a s kryptou v suterénu,
• opěrná zeď na jižní a západní straně kostela,
• ohradní zeď býv. hřbitova.

Památkový seznam u Kost. Břízy dále eviduje tvrziště u býv. hřbitova (rejstř. č. 622), barokní kapličku (rejstř. č. 4331), boží muka na návsi (rejstř. č. 4821), hostinec č.p. 16 (rejstř. č. 620) a areál zámku (rejstř. č. 619). Tyto objekty jsou státem chráněnými kulturními památkami.

Stručné dějiny stavby

Původní kostelík, nepřímo doložený od r. 1410, byl přestavěn v 16. stol. Dnešní stav pak je výsledkem pozdně barokní přestavby z r. 1802, provedené zdejší vrchností. Tehdy došlo k rozšíření sálové lodi a presbytáře a k přístavbě sakristie na jižní a oratoře na severní straně. V suterénu pod oratoří vznikla krypta, v jejímž zděném sklípku byly uloženy starší pohřby. R. 1842 byla k západní straně lodi přistavěna věž zvonice s malou cibulovitou bání (pozn. red.: věž byla pravděpodobně vystyvěna již v r. 1802) a přístavkem schodiště, čímž kostel získal další, již 3. vchod. Po r. 1943 zůstal kostel nefunkční, přišel o veškerý mobiliář a silně zchátral, jsa nevhodně využíván jako skladiště a pod. Zemětřesení z r. 1980 narušilo jeho statiku.

Umělecké artefakty

Ve hmotě kostela se nachází v regionu unikátní soubor 4 renesančních a 2 pozdně barokních kamenných artefaktů, jejichž historická dokumentární hodnota není penězi vyčíslitelná. Jsou to:

Erb rodu Spiegelů

Reliéfní supraporta bočního (jižního) portálu lodi s pozitivním reliéfem erbu rodu Spiegelů (původně Špíglů z Milčic) a s německým minuskulním nápisem o přestavbě kostela majitelem panství, generálmajorem Karlem Leberechtem Konrádem ze Spiegelu. Obsahuje vročení 1802.

Šlechtický erb

Renesanční čtvercová reliéfní deska (fragment větší desky) na vnější straně jižní zdi schodištního přístavku kostelní věže. Obsahuje šlechtický erb (snad rodu Steinwachů?). Znamení ve štítu není zřetelné, v klenotu erbu jsou na kolčí přilbě 4 pštrosí pera. Po obvodu desky v pásce zlomek německého nápisu humanistickou majuskulí o krvi Pána Ježíše Krista (patrně biblický citát). Renesanční práce, vročená 1583.

Zmrtvýchvstání Krista

Trojúhelná reliéfní deska s okosenými rohy v supraportě vchodu v průčelí kostelní věže. Zobrazuje Zmrtvýchvstání Krista. Obvodový text není ze země čitelný. Jde nejspíše o práci ze 16. století, patrně pozdně gotickou či renesanční.

Ukřižování Krista

Našíř obdélná reliéfní deska v průčelí kostelní věže. Renesanční práce s Ukřižovaným uprostřed a s klečícími mužskými, ženskými a dětskými postavami po stranách. Nejspíše votivní deska některé ze šlechtických rodin, z Kost. Břízy či okolí, jež pohřbívaly v původním kostele. Stáří: asi 16. stol.

Náhrobník Perpetuy ze Steinwachu

Renesanční erbovní náhrobník 341eté šlechtičny Perpetuy ze Steinwachu, roz. Liebenauerové z Liebeneu (čes. Libňovský z Libňova), choti Filipa ze Steinwachu na Řevné, jež zesnula 19. 2. 1584. Nachází se v interiéru kostelní lodi, na vnitřní straně severní zdi před kruchtou. Německý, humanistickou majuskulí s četnými ligaturami v pozitivním reliéfu tesaný text o 27 řádcích obsahuje prosopografické údaje o zemřelé a 2 biblické citáty. Náhrobník je zdoben jedinečnou kolekcí znaků celkem 8 šlechtických rodů (Steinwachů, Liebenauerů a jejich příbuzných) v uspořádání 3,2,3. Jedné se o příbuzné po přeslici, a to patrně obou manželů, přičemž uspořádání erbů umožňuje několik kombinací. Co do počtu erbů je néhrobník druhým nejbohatším na Sokolovsku a m.j. je dokladem, že rody Steinwachu a Steinbachů, v odborné historické literatuře směšované, byly různé a nelze je zaměňovat. Příbuzenství, zde skrze erby zachycené, nelze již v plné šíři archiváliemi doložit. Náhrobník je kamenickou renesanční prací vysoké výpovědní hodnoty a značné uměleckořemeslné úrovně.

Náhrobník rytíře Jana Václava z Turby

Pozdně barokní erbovní néhrobník rytíře Jana Václava z Turby, hejtmana Loketského kraje za rytířský stav a majitele panství Kost. Bříza s Arnoltovem a Bystřinou, zemřelého 14. 1. 1772 v 52 letech. Nachází se v interiéru kostela, na vnitřní straně severní zdi lodi poblíž triumfálního oblouku. V latinském, negativně reliéfně tesaném nápisu humanistickou majuskulí o 12ti řádcích jsou obsaženy prosopografické údaje o zesnulém a slovní hříčka se slovy Turba a latinským „turbare“. Erb rytířů Turbů v horní části, doplněný vročením 1772, obsahuje zbytky starší, snad původní (protože heraldicky správné) polychromie.

Náhrobník rytíře Jana Václava z Turby je dnes v obci již jediným znakem této vrchnosti, neboť štukový erb v zámku se koncem 80. let 20. stol. propadl se stropem 1. patra (Švandrlík).

Soubor těchto artefaktů, zachovaných na jediném kostele, je na Sokolovsku dnes již nesmírně unikátní – jak časovým a slohovým rozsahem, tak i výpovědní hodnotou.

Přístavek s oratoří a kryptou

Vznikl nejspíše počátkem 19. stol. na severní straně lodi kostela. Oratoř sloužila jako panské tribuna pro sledování bohoslužeb vrchností z vyvýšeného místa. To bývalo, podobně jako zasedací pořádky v kostelních lavicích, projevem společenské hierarchie, uplatňovaným při náboženských rituálech. Krypta v suterénu přístavku je zděná, obsahuje výklenek (sklí­pek) pro uložení starších pohřbů, přenesených sem asi při přestavbě koste­la. Průzkum krypty byl na žádost starosty MÚ Březové Ing. Lubomíra Nechanického proveden 18. a 26. ledna 1992 odbornými pracovníky Okresního muzea v Sokolově Josefem Brtkem a Ing. Petrem Uhlí kem. Zpráva J. Brtka z ledna 1992 a zápis vyjádření archeologa Mgr. Jiřího Klséka k nálezu lebek v kryptě z 21. 1. 1992 byly r. 1992 poskytnuty starostovi Měst. úřadu v Březové u Sokolova v originále. Kopii vlastní historické oddě­lení Okr. muzea v Sokolově, kde jsou i foto- a videozáznam, pořízené ing. P. Uhlíkem. Dle sdělení pamětníka p. Antonína Špaldáka z Březové zemřelého údajně na podzim 1992, byly cínové rakve v kryptě vandalsky otevřeny již r. 1946 mladým, zlata chtivým dentistou, vykonávajícím zde tehdy zákl. vojenskou službu. Tato informace pamětníka doplnila údaje, zveřejněné v článku Josefa Brtka Hyeny mezi námi, otištěném v Březovském zpravodaji, březen 1992, s. 1-2. Vandalismus v kryptě pokračoval až do 90. let 20. stol.

Závěr: zhodnocení a doporučení

Kostel sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze je dodnes výraznou dominantou vesnice, vždy natolik důležitou, že přispěla i k vytvoření jejího názvu (německého i českého). Nutnost zachovat objekt vysvítá již z tohoto základního faktu (bez kostela by se osada mohla přejmenovat na pouhou Břízu, což by jistě svádělo k záměnám za Březovou).

Kostel je dobrou ukázkou pozdního baroka, jaké dlouze doznívalo ve venkovském prostředí. Unikátní stavbu činí z kostela především jedinečný soubor kamenných reliéfních desek a náhrobníků, vsazených do zdiva jeho lodi a věže. Ty činí z kostela zcela mimořádnou galerii uměleckořemeslných kamenických prací, zcela ojedinělou na Sokolovsku a jednu z mála v regionu horního Poohří. Cenné je i slohové zařazení těchto prací do především do období renesance, neboť renesančních památek tohoto typu je na Sokolovsku jen několik, jsou již posledními svého druhu.

Množství informací historického, uměleckohistorického, rodopisného a heraldického charakteru, nesmírně důležitých pro historii Kost. Břízy, Sokolovska i některých šlechtických rodin historického Loketska, které je v reliéfech kostela obsaženo, nelze již v plné šíři dohledat v archivech a archiváliích. To význam těchto artefaktů ještě zvyšuje. S nimi také stoupá historická hodnota stavby jako otevřené učebnice dějin místa i oblasti.

Zlomek erbovní desky z r. 1583 na věži a néhrobník Perpetuy ze Steinwachu z r. 1584 v lodi navíc umožňují doložit, že Steinwachové a Steinbachové byly dle erbů dva různé rody. Tento závažný fakt dosavadní historická i vlastivědná literatura již po 200 let (od Schallerovy topogra­fie Loketská z r. 1785) mylně opomíjí a oba rody směšuje.

Ze všech těchto důvodů jednoznačně a naléhavě doporučuji kostel sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze odkoupit a opravou zachránit, jako významný doklad historie regionu.

Zdroje

• Josef Brtek: Kostel sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze – vyjádření. M. Lázně, 2000.
• Richard Švandrlík: Severozápad Slavkovského lesa, Arnika (vydání ?), str. 135.

Dodatky

(…) Nejstarším pomníkem ve zdejším kosteleje pomník Engelhardta v. Steinbach z r. 1563.

Pozn.: Tento náhrobník se nedochoval.
Zdroj: Richard Švandrlík: Severozápad Slavkovského lesa, Arnika, str. 135.

Erb J. V. Turby je dnes v obci již jediným znakem této vrchnosti, neboť štukový erb v zámku se koncem 80. let 20. stol. propadl se stropem 1. patra.

Zdroj: neznámý, možná časopis Arnika