Území Lomnických pinek je zajímavé jak přírodně, tak společensky. „Na okraji průmyslového Sokolova, uprostřed dolů a výsypek, existuje pět kilometrů čtverečních půvabné, divoké a zcela jedinečné jezerní krajiny s natolik mimořádnou rozmanitostí rostlin a tvorů, že se může srovnávat i s národní biosférickou přírodní rezervaci Pálava,“ říkají stoupenci Kritického klubu v čele s Josefem Majnekem, Janem Hadravou a Tomášem Kábrtem. Klub v roce 2007 ústy pana Majneka navrhnul zřídit na území zvláště chráněné území. „Kdyby se pinky staly přírodní rezervací, jak navrhoval Kritický klub v Sokolově a pak oficiálně i Josef Majnek, znamenalo by to předčasný konec těžby už v roce 2015,“ píše Bohumil Zeman v MF Dnes 31. 3. 2007. Po zveřejnění návrhu dotčená firma, Sokolovská uhelná, zastavila poskytování sponzorských peněz sportovcům do doby, než se věc vyjasní. To netrvalo dlouho. V těžbě se pokračuje a území je určeno k zániku.

Z pohledu těžařů však zaznívají rozumné argumenty a zajímavý je i text Tvorba nové krajiny na Sokolovsku, kde čteme, že „v rámci rekultivací, především Velké podkrušnohorské výsypky, se budují i mělké nádržky a mokřady, které mají nahradit zaplavené pinky v předpolí lomů Jiří a Družba.“

Na podzim r. 2010 jsme se mohli celou oblastí stále procházet a obdivovat krásy přírody. V spletité síti cestiček je však obtížné se rychle zorientovat. A dle textu ze S.U. je navíc pohyb okolo lomnických pinek poměrně nebezpečný. Odvážlivci se však ještě v tuto dobu mohli dostat po cestě, aniž by potkali výstažnou tabulku, až za les na pláň, již ukončuje sráz, do něhož se zakusovalo rypadlo doslova na dosah ruky.

[mapa]