Za Vojenské statky a lesy vznikl podnik Statky a lesy Lázně Kynžvart. Na Kostelní Bříze byl jeden zemědělský statek, který hospodařil na Kostelní Bříze, Arnoltově, Rovné, Podstrání, Vranově, Krásné Lípě a Bystřině.

Pole byla zcelena a pěstovalo se tu hlavně žito, ječmen, oves a řepka. V nižších místech, Arnoltově a K. Bříze, brambory, ozimý ječmen a jetele. Louky byly též obhospodařované, celá údolí potoků se sekala na sklizeň sena. Co nešlo pokosit malým traktorem, pokosili dva koňské potahy (Teteria a Mrázek) a svahy se sekaly ručně. Usušené seno se sváželo na půdy a do stodoly. Přebytek se ukládal do velkoobjemových kolen (Vranov, Podstrání, Arnoltov). Brambory se pěstovaly v dosahu osad, za zámkem, pod hřbitovem, nad Kamenicí.

hřbitov a kostel sv. Petra a Pavla. Autor: Marie Schubertová, 1961

Jako pozůstatek po vojsku tu dozníval velkochov jezdeckých koní pro potřeby pohraniční stráže. Byla tu soustava trvalých pastvin, trvale ohrazených, kde se postupně vystřídalo až 250 hříbat a klisen.

V Kostelní Bříze bylo soustředěno sadařství. Všechny těžko přístupné plochy luk byly osázeny jabloněmi různých odrůd, výjimečně byly využity i jiné ovocné stromy.

V Kostelní Bříze bylo i centrum včelařství. Celkem tu bylo asi 70 stálých včelstev a 40 mobilních, které se převážely k řepkovým polím.

Zaměstnání bylo asi pro 40 lidí a do Sokolova do zaměstnání dojížděl jen pan Denk a paní Bezděkovská. Autobusem jezdily hlavně školáci na Březovou od páté do deváté třídy (24 až 32 dětí) a 1-2 děti do mateřské školy do Rudolce. Škola v místě sloužila pro školáky z Kostelky a z Rudolce. Byla dvoutřídka pro dva učitele, kuchařku a družinářku. Pro děti začala fungovat jednou týdně knihovna a 1x za čtrnáct dní dětské kino. Jako dospívající nás ovšem nejvíce oslovoval fotokroužek. Né jen teorie, ale praktické vyvolávání fotek a uplatnění vlastních nápadů na snímky.

Pole a kostel sv. Petra a Pavla. Autor: Marie Schubertová, 1961

Pro dospělé zájemce fungoval střelecký klub Svazarmu a později i klub radioamatérů, který sestavoval z vyřazených televizních vraků funkční a spolehlivé televizory.

Národní výbor (Bezděkovský) výhodně zakoupil buldozer „Stalinec“. Tím byly upravovány všechny polní i lesní cesty, upravil nádrž na vodu na Bystřině, budoval malé rybníky a odstraňoval sutiny po zničených stavbách. Je třeba vědět, že v této době byla většina cest zničena pohybem vojsk a vytvořena síť cest, které nikdo nerespektoval. Některé cesty byly jen na jednoho koně a jiné zanikly zcelováním polí.

Ve statku fungovala závodní kuchyně pro zaměstnance i ostatní. Vařili tu 70 a v sezoně sena a žní až 150 jídel.

V letech 1964-66 přijela vždy na sezónní práce výpomoc cikánů asi 30 lidí i s dětmi (Čičakovi,Grunzovi, Sivákovi) z východního Slovenska, kteří byli ubytovaní v „teskobarácích“ po vojsku a pak všade. Výhodou pro obec bylo, že tato skupina byla ortodoxně svázána s křesťanskou vírou. Po tmě nevycházeli z domů, neexistovalo navštěvovat hospodu, zásadně nebrali cizí věci, důsledně dodržovali pracovní řád a byli ochotní kdekoliv člověku bezelstně pomoc.

V roce 1964 byla zahájena „sběrová mánie“. Na vše. Kovový odpad, barevné kovy (patrony), léčivé byliny, láhve, sklenice od zavařenin, poštovní známky a krabičky od zápalek.

Jako děti z vesnice jsme mohli vykonávat různé pracovní brigády v zemědělství (okopávání a selekce brambor, skládání sena, sběr brambor, vysekávání bolševníku, dokrmování včel) v lese (vyznačování stromů, zimní krmení zvěře, pomoc při inventarizaci lesů).

Kostel sv. Petra a Pavla, z cesty na Kamenici. Autor: Marie Schubertová, 1961

V každém roce byla v okolí K. Břízy dvě měsíční vojenská cvičení pro nastupující vojáky do PS útvarů. Na jaře a na podzim. Někdy dojížděli denně na určená tábořiště, nebo stanovali či byli v zemljankách. V tuto dobu praskala hospoda ve švech a z vesnice se stávalo opilecké a hráčské doupě připomínající divoký západ. Pro nás kluky to byla příležitost jak získat různé díly vojenského vybavení. Za vojáky se sem scházely celé skupiny různých děvčat, většinou bez trvalého zaměstnání. Obdobná situace nastala se zahájením stavby vodní nádrže na Krásné Lípě. První stavení, které vzniklo, byla kantýna.

V roce 1961 bylo v obci jedno soukromé osobní auto. Několik služebních motorek pro zemědělské techniky. Všude se chodilo jen pěšky nebo na kolech.

Patronátní hornická organizace vybudovala k Mezinárodnímu dni dětí 1964 dětský koutek. Byly tu dvě houpačky, kolotoč a sloup s lanem na šplh. Tady se scházely malé děti a omladina a tady se plánovaly a organizovaly všechny možné akce. Nejprve soutěže, kdo dřív vyšplhá až k hornímu uzlu, kdo bez přírazu, kdo více roztočí nasednutý kolotoč, kdo se na kolotoči déle udrží. Odtud se vydávaly skupiny dětí na výpravy i na čundry. Tady také vznikly začátky místní hudební skupiny. Aby se skupina mohla využít, upravoval se svépomocí sál za hospodou, kde se jeden čas pořádaly neoficiální taneční zábavy. Mělo to své problémy: kamna nedokázala sál v zimě vytopit, parkety na podlaze byly různého typu a špatně držely, jen balkon po filmařích vypadal nově.

O autorce kreseb

Obrázky pocházejí od babičky Ing. Schuberta Marie Schubertové, která v obci s vnoučaty bydlela. Pokračování »