- Autor: Jiří John
- Zdroj: Týdeník Sokolovska
- Dne: 27. 8. 2004
První český dědičný král Vladislav II. a jeho dvě manželky Gertruda a Jitka měli vášeň zakládat v českých zemích kláštery a těm dávat značný pozemkový majetek a různá práva a privilegia. Za jeho panování došlo k založení kláštera na Strajhově, v Oseku u Duchcova, na Želivi, v Doxanech, v Litomyšli, vHradišti u Olomouce, v Plesích, v Mnichově Hradišti, v Nepomuku, na Velehradě a jinde.
Při svých mnohých cestách na císařský dvůr Fridricha Barbarosy Vladislav II. přespal několikrát v klášteře ve Waldsasích v dnešním Bavorsku (v té době patřilo pod Chebsko). Tomuto klášteru pak, snad z vděčnosti za poskytnutá pohostinství, daroval v Čechách, především ale na Sedlcku (dnešní Sokolovsko a Karlovarsko), ale i na Kadaňsku a Žatecku mnohá území.
V archivu Waldsaského kláštera existuje listina z roku 1165, kde tent panovník dává k užívání pozemky v osadě Chodov a okolí, ale s tím, aby respektovali stávající zřízení a žili v míru “s našimi chodovskými lidmi” (homines nostre chodensis).
Waldsaští mniši dostali na našem území ještě další pozemkové majetky, usadili se ale v Kostelní, na Sněžné a na Kraslicku, ale i v Kostelní Bříze a v Šabině na Sokolovsku. Svá dominia ale osídlovali svými lidmi z Německa a zakládali zde německé osady.
Tuto skutečnost sledoval zřejmě s nelibostí český velmož a šlechtic Hroznata, který v té době zastával funkci velitele Sedličanských a snad i Plánských Chodů. Asi i to bylo příčinou k tomu, aby jako protiváhiu proti vlivu Waldsaského kláštera založil v roce 1193 český klášter v Teplé. Ten byl osídlen českými mnichy ze Želivského kláštera a prováděl kolonizační činnost na svém území českými kolonisty.
Církevní legenda však říká, že založení kláštera v Teplé předcházel Hroznatův slib, že se zúčastní křížové výpravy za osvobození Svatého hrobu v Palestině proti muslimům. Té výpravy se ale nezúčastnil a papež jej slibu zrostil s tím, že musí ke cti sv. panny marie vybudovat klášter Jak to ale bylo ve skutečnisti, to se dnes již nedozvíme.
V roce 1215 prováděl Hroznata ve funkci velitele Chodů inspekci chodských vesnic na dnešním území Mariánskolázeňska a někde v protoru Tří Seker byl německými rytíři přepaden a zajat. Byl odvlečen na hrad Starý Kinsperk (dnešní Hroznatov u Chebu) a zde uvržen do vězení. Pak byl vězněn na hradě Hohenberg (v dnešním Bavorsku) a posléze v roce 1217 hladem umučen zde umřel./p>
Studoval jsme některé písemné materiály z doby založení kláštera v Teplé a zjistil jsem:
Tak, kde zakládali statky Waldsaští mniši, ihned nedaleko nich zakládali svá klášterní dominia mniši Tepelští. Tak proti statkům v Kostelní a na Sněžné založil své statky tepelský klášter v Jidřichovicích, proti Chodovským klášterním dominiím v Chodově a v Mírové (Münhof) byl založen klášterní statek Hroznětíně. Vzápětí co byly založeny statky Waladsaských mnichů v Kostelní Bříze a v Šabině, založili Tepelští mniši svůj statek v Dolním Rychnově u Sokolova. Z toho usuzuji, že národnostní rivalita obou klášterů je zjevná a byla řízena. Je tedy zřejmé, že tato činnost Hroznaty neunikla pozornosti německých velmožů, a tak Hroznata musel zahynout.
Církev katolická prohlásila Hroznatu za svatého a jako takový byl v Čechách uctíván až do roku 1627, kdy byl svatořečení zbaven a tepelští mniši měli co děšlat, aby zachovali jeho blahoslavenost.
Údajně byl rod Hroznatovců spřízněn s vládnoucím rodem pšovanů na mělníku, matka Hroznaty snad pocházela z rdu Černínů. Své nmládí vak prožil u své sestry.. které byla provdána za královského purkrabího v polském Krakově. Zde mělo dojít k zázračnému zachránění zásluhou sv. Panny Marie, kdy tříletý Hroznata spadl do Visly a přestože ve vodě pobyl delší dobu, byl přiveden k životu. To byl jeden z těch zázrak, kterým byl Svatořečen.
I po smrti Hroznaty však chodské zřízení na Loketsku dlouho přetrvávalo. Chodské zřízení bylo zrušeno až za krále Přemysla Otakara II. (1255 – 1278), kdy tento panovník pozval na Loketsko německou drobnou šlechtu z bavorska a Duryňska a tédal jako léna až dosud svobodné české chodské vesnice. Za to se pak tito šlechtici zavazovali zbrojní povinností ku královskému hradu, kdy na pokyn královského purkrabího byli povinni se dostavit se svými lidmi ve zbroji a plnit příkazy, jež jim dal. kromě toho museli na hrad odvádět daně a poplatky, a to formou peněz nebo naturalii. To královské pokladně zřejmě přinášelo mnohem více, nežli existence chodských vesnic.